dnes je 6.7.2022

Input:

Nález 119/2005 SbNU, sv. 37, K přípustnosti kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu, který rozhodl znovu poté, kdy bylo jeho původní rozhodnutí zrušeno Nejvyšším správním soudem

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 37, nález č. 119

IV. ÚS 136/05

K přípustnosti kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu, který rozhodl znovu poté, kdy bylo jeho původní rozhodnutí zrušeno Nejvyšším správním soudem

Smyslem a účelem ustanovení § 104 odst. 3 písm. a) soudního řádu správního je to, aby se Nejvyšší správní soud znovu nemusel zabývat věcí, u které již jedenkrát svůj právní názor na výklad hmotného práva závazný pro nižší soud vyslovil, a to v situaci, kdy se nižší soud tímto právním názorem řídil.

Vztáhnout však citované ustanovení též na případy, kdy Nejvyšší správní soud pouze vytýká nižšímu správnímu soudu procesní pochybení, resp. nedostatečně zjištěný skutkový stav, by ve svých důsledcích mohlo vést k naprosté zbytečnosti Nejvyššího správního soudu, neboť by mohl tento soud v každé projednávané věci vždy prvním kasačním rozhodnutím vytknout jakoukoli (třebas i malichernou) procesní vadu a poté v druhém kasačním řízení kasační stížnost odmítnout, a tím odmítnout i věcný přezkum naříkaného rozhodnutí z pohledu aplikace hmotného práva.

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Miloslava Výborného a Elišky Wagnerové - ze dne 8. června 2005 sp. zn. IV. ÚS 136/05 ve věci ústavní stížnosti J. D. proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2004 č. j. 3 Ads 49/2004-91, jímž byla odmítnuta kasační stížnost stěžovatelky pro nepřípustnost.

Výrok

Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2004 č. j. 3 Ads 49/2004-91 se zrušuje.

Odůvodnění

I.

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 10. 3. 2005 a doručenou Ústavnímu soudu dne 11. 3. 2005 se právně zastoupená stěžovatelka domáhala zrušení shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Ve velmi stručně odůvodněné ústavní stížnosti namítá porušení práva na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), které spatřovala „v té skutečnosti, že soud rozhodl nezákonně, neboť nesprávně posoudil právní otázky sporu“. Jinou ústavně právní argumentaci prostřednictvím své zvolené (a předtím Českou advokátní komorou určené) advokátky nepředestřela, k čemuž Ústavní soud poznamenává, že v naznačeném směru právní zástupkyně stěžovatelky porušila své právní i etické povinnosti, neboť nesvědomitým sepisem ústavní stížnosti neposkytla stěžovatelce dostatečně kvalitní právní službu. Stěžovatelka pak sama opakovanými doplňky předkládala Ústavnímu soudu další argumentaci, dle které, podle jejího mínění, bylo v řízení před správním úřadem i obecnými soudy postupováno nespravedlivě.

Ústavní stížnost byla podána včas, vzdor nedostatkům shora vytknutým nemá formální vadu, stěžovatelka je k jejímu podání oprávněna, Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný a jde o návrh přípustný. Proto mohl Ústavní soud přistoupit k meritornímu přezkumu stěžovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

II.

Ústavní soud vyžádal spis Krajského soudu v Brně sp. zn. 22 Cad 12/2004, z něhož bylo zjištěno následující.

Rozhodnutím

Nahrávám...
Nahrávám...