dnes je 16.8.2022

Input:

Nález 120/2005 SbNU, sv. 37, Ke stanovení výše starobního důchodu; K ústavně konformní interpretaci právního předpisu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 37, nález č. 120

II. ÚS 348/04

Ke stanovení výše starobního důchodu
K ústavně konformní interpretaci právního předpisu

Z ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, nelze dovodit, že by vylučovalo možnost zpětného rozúčtování příjmů, jež se zahrnují do vyměřovacího základu.

Z pojišťovacího vztahu, byť i veřejnoprávního, vyplývá, že při splnění podmínek ze strany pojištěného odpovídá vzniklému právu na důchod povinnost druhé strany taková plnění v důchodovém pojištění poskytovat. Je nepřípustné, aby příslušné státní orgány pouze důsledně vyžadovaly splnění povinností ze strany občanů (v daném případě plnění pojistného) a nedbaly přitom ochrany jejich zájmů. Systém sociálního pojištění by v případě přijetí platby za stěžovatele a jejího následného realizování pro účely výpočtu výše důchodů připomínal princip mechanismu označovaného jako perpetuum mobile druhého druhu. Výrazem takového postupu je přepjatý formalismus, jehož důsledkem je sofistikované zdůvodňování zjevné nespravedlnosti, což vede k porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké - ze dne 9.června 2005 sp. zn. II. ÚS 348/04 ve věci ústavní stížnosti V. H. proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 5. 2004 č. j. 5 Ads 60/2003-47, kterým byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 8. 2003 č. j. 32 Cad 35/2003, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o úpravě výše starobního důchodu, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení § 5 odst. 2 písm. a) a § 6 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

Výrok

I. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 5. 2004 č. j. 5 Ads 60/2003-47 se zrušuje.

II. Návrh na zrušení ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení § 5 odst. 2 písm. a) a § 6 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 10. 6. 2004 a i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), napadl stěžovatel v záhlaví uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu. Tvrdí, že jím bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 90 větě první Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen

Nahrávám...
Nahrávám...