dnes je 5.7.2022

Input:

Nález 121/2004 SbNU, sv. 34, K posuzování podjatosti soudce rozhodujícího jak v konkursním řízení, tak i v řízení o pravosti pohledávky, vyvolaném tímto konkursním řízením

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 34, nález č. 121

I. ÚS 371/04

K posuzování podjatosti soudce rozhodujícího jak v konkursním řízení, tak i v řízení o pravosti pohledávky, vyvolaném tímto konkursním řízením

Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o níž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují objektivní okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce určitým nikoliv nezaujatým vztahem k věci disponuje.

Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání, rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto, nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, nýbrž i z právního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedou.

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Františka Duchoně - ze dne 31. srpna 2004 sp. zn. I. ÚS 371/04 ve věci ústavní stížnosti P. Z., a. s., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci z 24. 2. 2004 sp. zn. Nco 23/2004, jímž bylo rozhodnuto, že soudkyně JUDr. L. H. není vyloučena z projednávání a rozhodování sporu o určení pravosti stěžovatelčiny pohledávky vůči úpadci přihlášené do konkursního řízení.

Výrok

I. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 2. 2004 č. j. Nco 23/2004-57 bylo porušeno základní právo stěžovatelky podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 2. 2004 č. j. Nco 23/2004-57 se ruší.

Odůvodnění

I.

Včas a co do ostatních náležitostí řádně podanou ústavní stížností napadla stěžovatelka v záhlaví uvedené rozhodnutí obecného soudu.

Jak stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, má postavení konkursního věřitele úpadce M. s. K., a. s., na jehož majetek byl prohlášen Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 26 K 21/99 konkurs. Rozhodující soudkyní je od počátku konkursního řízení až doposud JUDr. L. H. V řízení sp. zn. 26 Cm 53/2000 se stěžovatelka u Krajského soudu v Brně domáhá v souladu s § 23 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění

Nahrávám...
Nahrávám...