dnes je 6.7.2022

Input:

Nález 121/2006 SbNU, sv. 41, K poučovací povinnosti obecných soudů; K tzv. překvapivým rozhodnutím

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 41, nález č. 121

I. ÚS 287/05

K poučovací povinnosti obecných soudů
K tzv. překvapivým rozhodnutím

Ústavní soud poukazuje na svou ustálenou judikaturu [viz např. nálezy sp. zn. III. ÚS 139/98 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 12, nález č. 106), sp. zn I. ÚS 220/04 (uveřejněn tamtéž, svazek 34, nález č. 129), sp. zn. II. ÚS 523/02 (uveřejněn tamtéž, svazek 29, nález č. 12) a další], podle které změna právního náhledu odvolacího soudu je důvodem kasačního rozhodnutí odvolacího soudu; z hlediska ústavněprávního se tím účastníkům otevírá možnost uplatnění práva vyjádřit se k němu, případně i předložit nové důkazy, které z pohledu dosavadního nebyly relevantní. Ústavní soud proto dovozuje, že Městský soud v Praze tím, že potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 z jiného důvodu, než byl důvod zamítnutí žaloby soudem prvostupňovým - aniž před vydáním potvrzujícího rozsudku seznámil účastníky řízení se svým právním názorem odlišným od právního názoru Obvodního soudu pro Prahu 7 a neumožnil jim se k němu vyjádřit - vydal tzv. rozhodnutí překvapivé. To vedlo k porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces, zakotveného v ustanovení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud již vícekrát zdůrazňoval povinnost obecných soudů interpretovat jednotlivá ustanovení procesních prostředků z pohledu účelu a smyslu ochrany ústavně garantovaných základních práv a svobod, které „prozařují“ celým právním řádem. Z tohoto hlediska je třeba vykládat i ustanovení § 221 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož nejsou-li podmínky ani pro potvrzení, ani pro změnu rozhodnutí soudu, odvolací soud je zruší. Odvolací soud dle § 219 občanského soudního řádu rozhodnutí potvrdí, je-li věcně správné (věcnou správností se přitom rozumí správnost skutkových zjištění a správnost právního posouzení). Jak již bylo uvedeno, změna právního náhledu odvolacího soudu je proto důvodem kasačního rozhodnutí odvolacího soudu, čímž se účastníkům řízení umožňuje vyjádřit se k němu, případně předložit nové důkazy, které z pohledu dosavadního nebyly relevantní.

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů - ze dne 13. června 2006 sp. zn. I. ÚS 287/05 ve věci ústavní stížnosti M. D. S. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2005 č. j. 26 Cdo 1376/2004-117, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2003 č. j. 17 Co 331/2003-74 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 19. 2. 2003 č. j. 8 C 57/2002-52, kterými byla zamítnuta žaloba stěžovatele na určení, že je oprávněn provádět stavební úpravy v bytech užívaných vedlejšími účastnicemi H. B. a J. P., a o návrhu na zrušení § 695 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

Výrok

I. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2005 č. j. 26 Cdo 1376/2004-117 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2003 č. j. 17 Co 331/2003-74 se zrušují.

II. Návrh na zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 19. 2. 2003 č. j. 8 C 57/2002-52 se odmítá.

III. Návrh na zrušení § 695

Nahrávám...
Nahrávám...