Nález 122/2006 SbNU, sv.41, K průtahům v řízení před obecnými soudy
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 41, nález č. 122
I. ÚS 533/05
K průtahům v řízení před obecnými soudy
Ústavní soud se v několika nálezech vyslovil k problematice průtahů v řízení před obecnými soudy. Prohlásil, že je věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby jeho principy (zakotvené v Listině základních práv a svobod a v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod) byly respektovány; případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži jednotlivce, který od soudu právem očekává ochranu svých práv v přiměřené době (srov. například nález ve věci sp. zn. IV. ÚS 55/94; Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 2, nález č.42). Přitom pro řešení této otázky není rozhodující, zda je zvlášť nazírána jurisdikční a správní složka soudní moci (viz stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 6/98; Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 10, strana 254).
V nálezu sp. zn. I. ÚS 660/03 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 32, nález č. 24) konstatoval, že pro posuzování zbytečných průtahů v řízení a nepřiměřené délky řízení není rozhodující, zda jsou případné průtahy způsobovány subjektivním faktorem stojícím na straně obecného soudu (resp. rozhodujícího soudce) či objektivním faktorem, jenž zahrnuje celkovou úpravu organizace soudnictví včetně množství napadlých věcí či nedostatečného administrativního a technického zázemí obecných soudů. Podle přesvědčení Ústavního soudu je to státní moc jako celek - bez ohledu na její dělení do jednotlivých složek - která má jednotlivci garantovat ochranu jeho práv; nezbytným atributem takové ochrany je také její včasnost. Z hlediska postavení jednotlivce proto není - v zásadě - významné, jaké příčiny vedly ke stavu, kdy o jeho věci není rozhodováno dostatečně rychle. Pro účely posuzování průtahů v řízení je nicméně klíčovým faktorem skutečnost, zda průtahy spočívají toliko na straně státní moci (soudu) nebo jsou vyvolávány také jednáním účastníků řízení či přímo stěžovatelem. Tuto premisu ostatně respektuje také judikatura Evropského soudu pro lidská práva, která rozlišuje důvody zapříčiněné postupem státu a postupem účastníků řízení (například rozhodnutí ve věcech Zimmermann a Steiner vs. Švýcarsko, Guincho vs. Portugalsko, Erkner a Hofauer vs. Rakousko).
Nález
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů - ze dne 13. června 2006 sp. zn. I. ÚS 533/05 ve věci ústavní stížnosti J. L. proti postupu Okresního soudu Praha-východ ve věci vedené pod sp. zn. E 648/95, nyní E 2225/99, jímž docházelo k průtahům v soudním řízení.
Výrok
I. Okresní soud Praha-východ průtahy v řízení vedeném pod sp. zn. E 2225/99 porušil základní právo stěžovatele garantované čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
II. Okresnímu soudu Praha-východ se zakazuje, aby v porušování tohoto práva pokračoval, a přikazuje se mu, aby v řízení vedeném pod sp. zn. E 2225/99 neprodleně v této věci jednal.
Odůvodnění
I.
Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatel proti postupu Okresního soudu Praha-východ ve věci vedené pod sp.…