dnes je 6.7.2022

Input:

Nález 129/1998 SbNU, sv. 12, K přípustnosti opravného prostředku proti nikoli meritornímu rozhodnutí odvolacího soudu v trestním řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 12, nález č. 129

III. ÚS 162/98

K přípustnosti opravného prostředku proti nikoli meritornímu rozhodnutí odvolacího soudu v trestním řízení

Výkladem ustanovení § 141 odst. 2 trestního řádu, zejména z pohledu ústavně právních hledisek, lze bezpochyby dospět k závěru, že v případech, kdy rozhodování odvolacího soudu se netýká samotného předmětu řízení o stížnosti, tedy rozhodnutí o věci samé - kauzy (tedy např. právě rozhodnutí o námitce podjatosti soudců nadřízeného soudu nebo jeho rozhodnutí o vzetí obviněného do vazby), jde o rozhodnutí, kdy právě soud odvolací přebírá úlohu orgánu prvního stupně. V naznačených případech je totiž nutné, aby odvolací soud vydal další (jiné) rozhodnutí, a to v postavení soudu I. stupně. Obecně totiž usnesením rozhodují soudy o způsobu a průběhu řízení, přesto však rozhodnutí shora popisovaná (podjatost, vazba) jsou tak zásadní, že vždy proti nim (jako výraz jejich závažnosti) zákon připouští opravný prostředek - stížnost.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 22. října 1998 sp. zn. III. ÚS 162/98 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. Q. H. proti usnesení Vrchního soudu v Praze z 5. 3. 1998 sp. zn. 3 To 17/98 o nevyloučení předsedkyně senátu obecného soudu.

I. Výrok

Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 To 17/98 ze dne 5. 3. 1998 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností napadl navrhovatel shora uvedené usnesení Vrchního soudu v Praze s tím, že tímto rozhodnutím označený obecný soud porušil jeho ústavně zaručená práva na soudní ochranu obsažená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „ Listina“).

Ústavní soud zjistil ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 5 To 411/97 i ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 1 T 121/96, že stěžovatel v průběhu odvolacího řízení před Městským soudem v Praze podal dne 9. 10. 1997 návrh na vyloučení předsedkyně senátu JUDr. S. P. z vykonávání úkonů trestního řízení proti tehdy obžalovanému navrhovateli. Usnesením ve veřejném zasedání konaném dne 16. 10. 1997 Městský soud v Praze pod sp. zn. 5 To 411/97 rozhodl podle § 31 trestního řádu (dále jen „tr.ř.“), že předsedkyně senátu JUDr. S. P. není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 1 T 121/96 proti tehdy obžalovanému L. Q. H. To proto, že předsedkyně senátu obžalovaného nezná, nemá k němu žádný vztah, stejně jako k projednávané věci, a proto se necítí podjatou. Zmíněné usnesení konečně obsahuje poučení, že proti němu není další řádný opravný prostředek přípustný. Přes toto poučení však navrhovatel proti němu podal stížnost s tím, že navrhl, aby bylo jako nezákonné zrušeno. O podané stížnosti následně rozhodoval Vrchní soud v Praze, který usnesením ze dne 5. 3. 1998 v neveřejném zasedání stížnost podle § 148 odst. 1 písm. a) tr.ř. zamítl jako nepřípustnou. V odůvodnění svého rozhodnutí potom uvedl, že stížnost nepřezkoumával podle § 147 odst. 1 tr.ř. (tedy správnost výroku napadeného usnesení a řízení, které mu předcházelo), neboť proti zmíněnému usnesení není stížnost přípustná.

Nahrávám...
Nahrávám...