dnes je 19.4.2024

Input:

Nález 140/2006 SbNU, sv. 42, K rozhodování obecných soudů o vazbě

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 42, nález č. 140

I. ÚS 783/04

K rozhodování obecných soudů o vazbě

Pojem „pokračoval“ užitý zákonodárcem v ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu je nutné interpretovat restriktivně, tzn. že dopadá pouze na situace, kdy obviněný pokračoval v trestné činnosti po zahájení trestního stíhání, a nikoli před jeho zahájením.

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů - ze dne 20. července 2006 sp. zn. I. ÚS 783/04 ve věci ústavní stížnosti R. J. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 1. 12. 2004 č. j. 14 To 105/2004-26 a usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9. 11. 2004 č. j. Nt 575/2004-9, jimiž byla zamítnuta žádost stěžovatele o propuštění z vazby.

Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

Odůvodnění

Včasnou ústavní stížností se R. J. (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení shora uvedených usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále jen „krajský soud“) a Okresního soudu v Pardubicích (dále též jen „okresní soud“) pro porušení čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

V záhlaví uvedeným usnesením krajský soud zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení okresního soudu, kterým byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu (výrok 1.), nepřijat slib učiněný podle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu (dále též jen „TrŘ“) (výrok 2.) a nebyly přijaty jeho návrhy na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka podle § 73 odst. 1 písm. c) TrŘ a na peněžitou záruku podle § 73a odst. 2 písm. b) TrŘ (výrok 3.).

Stěžovatel spatřuje porušení svých ústavně zaručených práv v tom, že ke vzetí do vazby a následnému zamítnutí jeho žádosti o propuštění z vazby došlo v rozporu se zásadami trestního řádu, na kterých je vazební stíhání založeno. Poukázal na skutečnost, že je trestně stíhán za trestné činy, u nichž horní hranice trestní sazby nepřevyšuje dva roky [trestné činy násilí proti skupině obyvatelů a jednotlivci podle § 197a trestního zákona (dále jen „TrZ“) a výtržnictví podle § 202 odst. 1 TrZ]. V takovém případě lze vzít osobu do vazby pouze za splnění podmínek uvedených v § 68 odst. 3 TrŘ. V jeho případě orgány činné v trestním řízení vyslovily právní názor, že k naplnění podmínky uvedené v § 68 odst. 3 písm. e) TrŘ, tedy že pokračoval v trestné činnosti, pro kterou je stíhán, je dostačující, že spáchal několik skutků již před zahájením trestního řízení a navíc se těchto skutků dopustil v době podmíněného odsouzení za trestnou činnost obdobného charakteru. Tento názor považuje stěžovatel za protiústavní a na podporu svého tvrzení poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 20. 5. 2004 sp. zn. II. ÚS 198/04 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 33, nález č.73). Pro úplnost stěžovatel dodal, že po zahájení trestního stíhání v páchání trestné činnosti nepokračoval a ani pokračovat nemohl, protože po zahájení trestního stíhání byl ihned vzat do vazby.

Ze spisu okresního soudu sp. zn. Nt 560/2004 a sp. zn. Nt 575/2004 Ústavní soud zjistil, že usnesením Policie České republiky,

Nahrávám...
Nahrávám...