dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 143/1996 SbNU, sv. 6, K postupu soudu ve správním soudnictví podle části páté občanského soudního řádu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 6, nález č. 143

IV. ÚS 210/96

K postupu soudu ve správním soudnictví podle části páté občanského soudního řádu

Trpěla-li žaloba na přezkoumání rozhodnutí správních orgánů vadami, spočívajícími v tom, že v ní nebylo konkrétně uvedeno, v čem je spatřováno nerespektování základních zásad daňového řízení uvedených v ustanovení § 2 odst. 2 zákona České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, bylo povinností krajského soudu nařídit jejich odstranění, neboť neodstranění takových vad je dokonce důvodem zastavení řízení podle ustanovení § 250d odst. 3 občanského soudního řádu. Jestliže tak krajský soud neučinil, sotva mohl dospět ke spolehlivému závěru o tom, že napadené rozhodnutí je v souladu se zákonem a navíc si tak uzavřel i cestu k případnému závěru podle § 250j odst. 2 občanského soudního řádu, a to i pokud jde o otázku, zda zjištění skutkového stavu bylo dostačující k posouzení věci. K rozhodnutí bez nařízení jednání nebyly tedy v projednávané věci splněny podmínky uvedené v ustanovení § 250f občanského soudního řádu.

Nález

Ústavního soudu České republiky (IV. senátu) ze dne 19. prosince 1996 sp. zn. IV. ÚS 210/96 ve věci ústavní stížnosti Mgr. D. K. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze 16. 4. 1996 sp. zn. 22 Ca 683/95 o přezkoumání rozhodnutí orgánů veřejné správy ve věci daňové povinnosti.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 4. 1996 čj. 22 Ca 683/95-24 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě zamítajícímu žalobu stěžovatelky na přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 4. 7. 1995 čj. FŘ 534/120/1993, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti rozhodnutím Finančního úřadu v Havířově ze dne 13. 9. 1993 čj. FÚ/210/4409/93/Ge a čj. FÚ/210/4410/93/Ge, stěžovatelka mimo jiné uvádí, že Krajský soud v Ostravě rozhodl bez jednání, ačkoliv šlo o složitou a novou daňovou problematiku , a nepřihlédl přitom k vadám řízení před správními orgány, ačkoliv vzhledem k ustanovení § 250i občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) tak byl povinen učinit a také tak mohl učinit vzhledem k odbornému posudku daňového poradce. Tím ze strany Krajského soudu v Ostravě došlo k porušení článku 96 odst. 1, 2 Ústavy České republiky, jakož i článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Stěžovatelka vytýká dále celou řadu nedostatků i na straně správních orgánů, které nepostupovaly podle základních zásad zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, a tím porušily článek 1 a článek 2 odst. 2, 3 Listiny. Ze všech uvedených důvodů proto stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud její ústavní stížnosti vyhověl a napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ve spojení s předcházejícími rozhodnutími správních orgánů zrušil.

Krajský soud v Ostravě poukázal na dosavadní judikaturu Ústavního soudu, zejména na jeho nález publikovaný pod č. 269/1996 Sb.

Vedlejší účastník Finanční ředitelství v Ostravě uvedl, že s námitkami stěžovatelky se

Nahrávám...
Nahrávám...