dnes je 3.7.2022

Input:

Nález 143/2006 SbNU, sv. 42, K povaze lhůty stanovené v § 247 občanského soudního řádu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 42, nález č. 143

II. ÚS 300/06

K povaze lhůty stanovené v § 247 občanského soudního řádu

Rozhodovací postup obecných soudů dle ustanovení § 244 a násl. občanského soudního řádu je přezkumem rozhodnutí správního orgánu ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dle kterého nelze z pravomoci soudu vyloučit přezkum rozhodnutí (orgánů veřejné správy) týkajících se základních práv.

Závažnost následků prekluze práva podle ustáleného výkladu Ústavního soudu vyžaduje, aby sankce zániku práva byla v příslušné právní normě výslovně vyjádřena. Platí-li tato zásada pro normy obsažené v hmotněprávních předpisech, tím spíše musí platit pro právní normy obsažené v předpisech procesněprávních. Tyto závěry plně dopadají i na nyní projednávanou věc.

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudkyň Dagmar Lastovecké a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) - ze dne 26. července 2006 sp. zn. II. ÚS 300/06 ve věci ústavní stížnosti V. Š. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2006 č. j. 28 Co 86/2006-29 a proti usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 18. 1. 2006 č. j. 18 C 387/2005-15, jimiž byla pro opožděnost odmítnuta stěžovatelova žaloba.

Výrok

I. Postupem nerespektujícím čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2006 č.j. 28 Co 86/2006-29 a usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 18. 1. 2006 č. j. 18 C 387/2005-15 porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu garantované čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.

II. Proto se tato usnesení ruší.

Odůvodnění

I.

Ústavní stížností podanou dne 15. 5. 2006 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými byla pro opožděnost odmítnuta jeho žaloba napadající správní rozhodnutí o nepovolení obnovy řízení v jeho restituční věci. Stěžovatel tvrdil, že vydáním napadených usnesení mu bylo odepřeno právo na soudní ochranu, garantované čl.36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Ústavní stížnost byla podána včas (§ 72 odst. 3 zákona č.182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o Ústavním soudu“) a splňovala i další formální náležitosti a podmínky projednání předepsané zákonem o Ústavním soudu.

Podle ústavní stížnosti odůvodnily obecné soudy odmítnutí žaloby tím, že žaloba okresnímu soudu „nedošla“ v zákonné lhůtě, když lhůtu uvedenou v ustanovení § 247 odst. 1 občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále též jen „o.s.ř.“) považovaly za lhůtu hmotněprávní. Stěžovatel však žalobu podal k poštovní přepravě dne 15. 11. 2005, a tedy včas, neboť zmíněná lhůta je lhůtou procesní - je obsažena v procesním předpisu v části, která je nazvána „Řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem“. V § 245 o. s. ř. je navíc stanoveno přiměřené užití částí první až čtvrté o. s. ř. tam, kde část pátá nějakou otázku neupravuje. V části páté není

Nahrávám...
Nahrávám...