dnes je 16.6.2024

Input:

Nález 147/2007 SbNU, sv.46, Ke sporu o rozsah kompetencí k zabezpečení lékařské služby první pomoci

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 46, nález č. 147

Pl. ÚS 5/04

Ke sporu o rozsah kompetencí k zabezpečení lékařské služby první pomoci

1. Spor o rozsah kompetencí jako ústavní pojem zahrnuje nejen otázku šíře věcného či jiného vymezení okruhu působnosti otázek, o kterých může orgán veřejné moci rozhodovat, jak by tomu mohl nasvědčovat Ústavou České republiky použitý obrat „rozsah“. Zahrnuje i samotnou existenci okruhu věcí, k jejichž autoritativnímu rozhodování je takový orgán příslušný, i když se nejedná o rozhodnutí (popř. opatření) vydané postupem podle určitého právního řádu (soudní řád správní, občanský soudní řád, trestní řád, správní řád a další procesní předpisy) a mající vlastnosti právního aktu (psaná forma, právní moc, vykonatelnost atd.). Tento pojem proto nelze zužovat na tradiční pojetí kompetenčního sporu, jak se vyvinulo v duchu správněprávních koncepcí, kde je výchozím pojmem „správní akt“. Ústavní soud rozhoduje v rámci celého mocenského mechanismu, proto pojmy „rozhodnutí a opatření“ nutno vykládat šířeji než ve správním právu.

2. Řešení kompetenčních konfliktů mezi územními korporacemi veřejného práva obsahuje rovněž určení, kdo je vůbec způsobilý k legislativní, exekutivní či judikativní činnosti. Ústavní soud je proto příslušný rozhodovat negativní a pozitivní kompetenční spory mezi orgány veřejné moci v rozsahu, v jakém působnost chápe ústavní pořádek (a nikoli pouze předpisy správního práva), pokud není k jejich řešení povolán jiný orgán.

3. Ústavní soud je v tomto smyslu povolán rozhodovat všechny kompetenční spory, které nemohou být rozhodnuty někým jiným. Nemůže tak nastat situace, že by stát nebyl schopen plnit své funkce, protože konkrétní věc je odmítána všemi orgány, které by o ní mohly rozhodnout.

4. Řešení negativního kompetenčního konfliktu by nepřicházelo do úvahy, jestliže orgán veřejné správy, který svou kompetenci popírá, tuto naplnil a rozhodnutí vydal nebo opatření přijal. Ústavní soud proto považuje za důležité rozlišení kompetence vydat rozhodnutí, které je způsobilé nabýt právní moci, a kompetence spočívající v komplexním zajišťování určité veřejné služby prakticky veškerému obyvatelstvu státu. Zatímco pravomocné rozhodnutí nabývá právní moci v materiálním a formálním smyslu a věc se pro rozhodovací orgán i strany jeví jako res iudicata, v projednávaném případě může navrhovatel do vykonatelnosti nálezu Ústavního soudu svůj postoj k zajišťování lékařské služby první pomoci změnit, stejně jako se může měnit konkrétní obsah této služby. Protože taková situace může nastat, je úkolem Ústavního soudu, v rámci jeho subsidiárně vymezené působnosti, i v takovém případě o věci rozhodnout.

5. Směrnice č. 7/1981 Věstníku Ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky ze dne 9. června 1981 o pohotovostních zdravotnických službách je právním předpisem podle § 4 zákona č. 3/1969 Sb., o vyhlašování zákonů České národní rady a jiných obecně závazných právních předpisů České socialistické republiky, protože byla registrována ve Sbírce zákonů. Splňuje podmínky tehdy platného publikačního práva pro právní předpisy. K 1. lednu 2003 se proto na

Nahrávám...
Nahrávám...