dnes je 5.12.2022

Input:

Nález 148/2005 SbNU, sv. 38, K otázce legitimace pro podání správní žaloby

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 38, nález č. 148

II. ÚS 189/02

K otázce legitimace pro podání správní žaloby

Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. To tím spíše, když se jedná o esenciální otázky jeho existence. Ústavní soud považuje navíc za logické, spravedlivé a odpovídající našemu ústavnímu pořádku i mezinárodním smlouvám, když v obdobných případech hájí práva dotyčného subjektu ten, kdo má na jeho existenci reálný zájem. To však nemusí být vždy jen ten, kdo je k jeho zastupování zmocněn de iure (např. stanovami subjektu) - tento formální zástupce (např. likvidátor) totiž nejen že nemusí mít de facto žádný zájem na další existenci subjektu, ale dokonce může mít i blíže k zájmům toho, kdo rozhodl o zrušení subjektu. V takovém případě se jeví jako respektující principy spravedlnosti, když je umožněno hájit zájmy subjektu i tomu, kdo má na něm skutečný zájem, třebaže k tomu není výslovně zmocněn (např. poslední legitimní dozorčí rada subjektu).

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu* složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Elišky Wagnerové a Miloslava Výborného - ze dne 3. srpna 2005 sp. zn. II. ÚS 189/02 ve věci ústavní stížnosti Č. b. k., K. v. p. m. ř. a K. v. p. ž. ř., zastoupených J. G., a poslední dozorčí rady Náboženské matice, tvořené Ing. P. B., JUDr. S. Z., Ing. K. Š., JUDr. F. A., JUDr. J. K., (dále „stěžovatelé“) proti rozhodnutí ministra kultury č. 1/2002 (č. j. 1786/2002) ze dne 19. února 2002 a č. 1/2003 (č. j. neuvedeno) ze dne 21. února 2003, kterým byla zrušena Náboženská matice, a proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. února 2004 č. j. 5A 35/2002-29, kterým byla odmítnuta navazující správní žaloba stěžovatelů pro jejich zjevnou neoprávněnost k jejímu podání.

Výrok

I. Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. února 2004 č. j. 5A 35/2002-29 porušilo základní práva stěžovatelů zaručená v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a zrušuje se.

II. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelé, jejichž podání bylo doručeno Ústavnímu soudu dne 28.března 2002 a doplněno dne 10. března 2004, se domnívají, že výše uvedená rozhodnutí správního orgánu a obecného soudu jsou v rozporu s ústavními zákony. Konkrétně se jedná o rozpor s principem náboženské svobody dle čl. 15 a 16 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), čl. 18 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen „Pakt“), čl. 9 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), dále s principem demokratického právního státu a zákazu vazby státu na výlučnou ideologii nebo náboženské vyznání, tedy s čl. 1 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) a dále s čl. 2 odst. 1 a 2 Listiny (princip demokratického právního státu). Napadená rozhodnutí mohou být dle názoru stěžovatelů rovněž v rozporu s čl. 11 Listiny, neboť s největší pravděpodobností povedou k poškození, respektive zmenšení majetku, který má Náboženská matice pouze ve své správě. Stěžovatelé žádají, aby Ústavní soud výše uvedená rozhodnutí

Nahrávám...
Nahrávám...