dnes je 4.11.2024

Input:

Nález 155/2002 SbNU, sv.28, K interpretaci vládního nařízení č. 218/1938 Sb. z. a n., o přechodném obmezení zcizení a propachtování určitých druhů nemovitostí

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 28, nález č. 155

II. ÚS 39/02

K interpretaci vládního nařízení č. 218/1938 Sb. z. a n., o přechodném obmezení zcizení a propachtování určitých druhů nemovitostí

Ústavní soud nezpochybňuje zásadně závěr obecných soudů o účinnosti a použitelnosti vládního nařízení č. 218/1938 Sb. z. a n., o přechodném obmezení zcizení a propachtování určitých druhů nemovitostí, coby právního předpisu ke 2. 10. 1939. Nesouhlasí však s jeho interpretací těmito soudy. Zohlednil přitom především teleologický výklad dotčených předpisů. Vládní nařízení č. 218/1938 Sb. z. a n. bylo přijato na základě zákona č. 131/1936 Sb. z. a n., o obraně státu. Účelem tohoto zákona, jenž vyplývá z jeho ustanovení v § 1 a 2, je obrana československého státu, jeho státní svrchovanosti, samostatnosti, celistvosti, ústavní jednotnosti, demokraticko-republikánské formy a bezpečnosti Československé republiky. Stejný účel sdílí a naplňuje i zmocňovací ustanovení § 118 tohoto zákona, umožňující (čsl.) vládě vydat nařízení, jež by smluvní zcizení nemovitostí (mimo jiné) vázalo na úřední souhlas, jehož projev svěří některému (čsl.) státnímu úřadu nebo zvláštním komisím. Účel obrany čsl. státu v konkrétnější podobě - kontroly nad zcizováním nemovitostí v době ohrožení republiky - převzalo přirozeně již zmíněné vládní nařízení č. 218/1938 Sb. z. a n., vázané na existenci zákona o obraně státu.

Stejnému účelu sloužilo i vládní nařízení z 24. 2. 1939 č. 26/1939 Sb. II, kterým se prodlužuje účinnost některých předpisů souvisících se stavem branné pohotovosti státu, jež účinnost vládního nařízení č. 218/1938 Sb. z. a n. prodlužuje do 31. 12. 1939. Vláda ČSR tak vydala vládní nařízení č. 218/1938 Sb. z. a n. s cílem napomoci obraně čsl. státu a stejný cíl přetrval i po prodloužení jeho účinnosti vládním nařízením č. 26/1939 Sb. II. Hovoří-li se tedy v ustanovení § 1 prvně uvedeného nařízení o souhlasu „okresního úřadu“, má se tím na mysli čsl. vládě podřízený okresní orgán čsl. státní moci, jenž je při udělování souhlasu povinen zohlednit výlučně zájmy obrany čsl. státu.

Jak známo, po 15. březnu 1939 československý stát sice z hlediska mezinárodního práva i nadále existoval, byl však zbaven územní výsosti na svém území. Veřejnou moc na čsl. území nevykonávaly orgány československého státu, nýbrž orgány podléhající okupující mocnosti. Jejich výkonná moc přirozeně sledovala diametrálně jiný cíl než napomoci obraně čsl. státu, jenž byl použitím síly ze strany jiného státu zmařen.

Třebaže lze některými výkladovými postupy dovodit, že vládní nařízení č. 218/1938 Sb. z. a n. je, jako právní předpis, na projednávanou věc formálně použitelné, jeho teleologický výklad vede naopak k závěru, že k použitelnosti ustanovení v § 1 tohoto vládního nařízení chybí elementární materiální předpoklady. Převáděné nemovitosti již nejsou na území, jež by ovládal čsl. stát, nejsou tu územní výkonné orgány čsl. státu a bezpředmětným se stal účel vládního nařízení - obrana čsl. státu, který byl okupován jiným státem. Z takto materiálně neexistující hypotézy normy

Nahrávám...
Nahrávám...