dnes je 20.5.2024

Input:

Nález 158/2007 SbNU, sv.47, K rozhodování obecných soudů o úpravě styku rodičů s nezletilým dítětem

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 47, nález č. 158

I. ÚS 420/05

K rozhodování obecných soudů o úpravě styku rodičů s nezletilým dítětem

Porušením čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a současně porušením práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a zásahem do práva stěžovatele chráněného v čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod je postup obecných soudů, které nezajistily stěžovateli výkon jemu přiznaného práva na styk s nezletilým dítětem. Okolnost, že stěžovatel má svůj podíl na délce trvání sporů, např. vznášením nejrůznějších procesních návrhů (zejména podjatosti soudců), či zbytečnou medializací případu, nezbavuje obecné soudy povinnosti, aby věc projednaly v přiměřené lhůtě a přiznanému právu poskytly adekvátní ochranu.

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Dagmar Lastovecké - ze dne 11. října 2007 sp. zn. I. ÚS 420/05 ve znění opravného usnesení ze dne 6. listopadu 2007 ve věci ústavní stížnosti V. K. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2005 č. j. 24 Co 82/2005-1617, kterým bylo rozhodnuto o úpravě styku s vedlejším účastníkem nezletilým Milanem K.

Výrok

I. Ve věci péče o nezletilého Milana K. vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. P 253/2000 bylo porušeno stěžovatelovo základní právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dále právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a v důsledku toho i právo chráněné v čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

II. Návrh na zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21.4. 2005 č. j. 24 Co 82/2005-1617 se zamítá.

Odůvodnění

I.

1. Stěžovatel podanou ústavní stížností napadl ve znělce uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze (dále též jen „krajský soud“), byť v jejím záhlaví uvedl, že směřuje též proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 21. 12. 2004 č. j. P 253/2000-1484. Konstatoval, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 1994 č. j. 12 Co 310/94-100 bylo - dle jeho návrhu - rozhodnuto o úpravě styku s nezletilým synem Milanem K. tak, že byl oprávněn se s ním stýkat každou první sobotu v měsíci od 9 do 12 hodin a dále ve stejnou dobu vždy každého 26. 12.; přitom první tři styky se měly uskutečnit za přítomnosti matky. Doplnil, že k žádnému styku dosud nedošlo, matka styku vždy zabránila, na styk syna nikdy nepřipravila, naopak v něm postupně vyvolala syndrom zavrženého rodiče. Postupem let tak došlo ze strany nezletilého syna k negativnímu vztahu k otci. Za této situace krajský soud napadeným rozsudkem změnil úpravu styku z fyzického na písemný, čímž fakticky zakázal skutečný styk otce se synem. Matce byly opakovaně ukládány pokuty a byla pravomocně odsouzena k podmíněným trestům odnětí svobody za maření styku nezletilého s otcem, za nezasílání informací o synovi otci, za maření úředního rozhodnutí, za křivou výpověď. Stěžovatel tvrdí, že v řízení před obecnými soudy byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva, a reprodukuje řadu ustanovení Ústavy

Nahrávám...
Nahrávám...