dnes je 20.5.2024

Input:

Nález 164/2007 SbNU, sv.47, K obsahu výroku a odůvodnění trestního rozsudku

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 47, nález č. 164

IV. ÚS 434/07

K obsahu výroku a odůvodnění trestního rozsudku

Nerespektování ustanovení § 120 odst. 3 trestního řádu spočívající v absenci jakéhokoliv údaje vyjadřujícího ve skutkové větě rozsudečného výroku subjektivní stránku úmyslného trestného činu, na jehož vinu bylo soudem uznáno, nelze nahradit ani právní větou rozsudečného výroku, ani odůvodněním rozsudku. Opačný postup soudu nerespektující čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Týž závěr upíná se k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu vyplývající z nedostatečného odůvodnění; navíc je nepřijatelné, aby soud závěr o vině trestnými činy zanedbání povinné výživy opřel v podstatě výlučně o rozsudky vydané v občanskoprávním řízení ve věci výživného.

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické - ze dne 17. října 2007 sp. zn. IV. ÚS 434/07 ve věci ústavní stížnosti D. L. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006 sp. zn. 8 Tdo 1264/ /2006, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 7. 2006 sp. zn. 12 To 232/2006 a rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 6. 4. 2006 sp. zn. 2 T 99/2005, jimiž byl stěžovatel odsouzen pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 trestního zákona.

Výrok

Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 10. 2006 sp.zn. 8 Tdo 1264/2006, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 7. 2006 sp. zn. 12 To 232/2006 a rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 6. 4. 2006 sp. zn. 2 T 99/2005 se ruší, neboť těmito rozhodnutími a řízením, jež jim předcházelo, bylo pro nerespektování čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Odůvodnění

I.

1. Ústavní stížností, včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou, stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces plynoucího z čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a z čl. 95 a 96 Ústavy České republiky.

2. Namítané porušení ústavních kautel spatřuje stěžovatel v tom, že soudy prvních dvou stupňů nevycházely ze správného a úplného zjištění skutkového stavu; především neprovedly žádné důkazy k prověření podstaty jeho obhajoby spočívající v tom, že vzhledem k tíživé finanční situaci a k nemožnosti nastoupit do zaměstnání nebyl schopen přispívat na výživu syna částkami určenými soudem. Při posouzení úmyslného neposkytování výživného vycházely tyto soudy výlučně ze závěrů opatrovnického soudu a formálních písemných zpráv, aniž by samy posoudily jeho rodinnou a sociální situaci. Dále stěžovatel namítá, že u jednání

Nahrávám...
Nahrávám...