Nález 165/1997 SbNU, sv. 9, K pojmu „tíseň“ podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 9, nález č. 165
I. ÚS 348/96
K pojmu „tíseň“ podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích
Tísní podle restitučních zákonů se rozumí objektivní hospodářský nebo sociální někdy i psychický stav, který takovým způsobem a s takovou závažností doléhá na osobu uzavírající smlouvu, že ji omezuje ve svobodě rozhodování natolik, že učiní právní úkon, který by jinak neučinila. Tíseň musí mít základ v objektivně existujícím a působícím stavu, musí tedy být pro ni objektivní důvod a současně se musí stát pohnutkou pro takový projev vůle jednající osoby, že jedná ke svému neprospěchu. Přitom samotné společenské klima a společenský systém, v nichž byl právní úkon učiněn, nelze paušálně hodnotit jako tíseň.
Nález
Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 17. prosince 1997 sp. zn. I. ÚS 348/96 ve věci ústavní stížnosti J. Ch. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 12. 9. 1996 sp. zn. 14 Co 339/95 o návrhu na určení práva na finanční náhradu podle § 13 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů.
I. Výrok
Ústavní stížnost se zamítá.
II. Odůvodnění
1. Svou ústavní stížností napadá navrhovatelka rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 14 Co 339/95 ze dne 12. 9. 1996. Rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek soudu prvého stupně, Okresního soudu v Chrudimi, sp. zn. 9 C 254/94 ze dne 28. 3. 1995, jímž byla zamítnuta žaloba navrhovatelky na určení, že navrhovatelka má proti vedlejšímu účastníkovi právo na finanční náhradu podle § 13 zák. č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, za dům čp. 477 s e stavební par. č. 133 v katastrálním území H.
Navrhovatelka poukazuje ve své ústavní stížnosti na porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Dovozuje, že napadeným rozhodnutím obecného soudu bylo porušeno její ústavně zaručené právo vlastnit majetek a dále právo na soudní ochranu. V tomto směru vytýká odvolacímu soudu nesprávný závěr, pokud tvrdí, že neprokázala ve své určovací žalobě naléhavý právní zájem na určení podle ustanovení § 80 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“). Podle navrhovatelky tento naléhavý právní zájem spočíval v nutnosti vytvoření pevného právního základu pro právní vztahy mezi ní a vedlejším účastníkem. Otázka výše nároku podle ní vyplývá přímo ze zákona o mimosoudních rehabilitacích a způsob stanovení výše pak ze zákona ČNR č. 231/1991 Sb., kde je zakotvena povinnost oprávněné osoby předložit znalecký posudek. Stěžovatelka nadále setrvává na tvrzení, že svůj dům odevzdala v tísni bezplatně do vlastnictví státu, tedy pozbyla ho způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 písm. d) zákona o mimosoudních rehabilitacích. Obecnému soudu prvního stupně pak navrhovatelka vytýká nesprávné posouzení stavu tísně, když tento soud dovodil, že v době darování nemovitosti nebyla tíseň navrhovatelky vyvolána křivdami ve smyslu zákona o mimosoudních rehabilitacích.
Ústavní soud se seznámil se spisem Okresního soudu v Chrudimi, sp. zn. 9 C 254/94, z jehož obsahu zjistil, že…
