dnes je 5.12.2022

Input:

Nález 170/2006 SbNU, sv. 42, Ke změně judikatury Nejvyšším soudem

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 42, nález č. 170

II. ÚS 566/05

Ke změně judikatury Nejvyšším soudem

Princip právní jistoty vede k závěru, že jednotlivec, veden důvěrou v právo, by měl mít vždy alespoň rámcovou představu o tom, zda jednání, kterého se dopouští, je jednáním právně dovoleným nebo zakázaným. Princip rovnosti před zákonem pak znamená, že zákon by měl být vykládán pro všechny případy splňující stejné podmínky stejně. Tyto principy neplatí bezvýjimečně, existuje-li dostatečně legitimní důvod pro jejich omezení, tedy dostatečně legitimní důvod pro změnu interpretace právní normy, a byly-li orgánem měnícím interpretaci splněny procedurální postupy za tím účelem stanovené. Tyto zásady platí tím spíše v případě orgánů, jejichž funkcí je mimo jiné i sjednocování judikatury, tj. tam, kde přijaté právní závěry mají z povahy sjednocování obecnější dopad na výklad právních norem. V případě takových, zpravidla nejvyšších, soudních orgánů je stanoven pro změnu judikatury, resp. odchýlení se od dosavadní interpretace práva i zvláštní procesní postup, který zajišťuje účast širšího okruhu soudců. To právě i s ohledem na to, že změna judikatury takového soudního orgánu znamená mnohem citelnější zásah do principu právní jistoty a rovnosti před zákonem.

Nelze proto akceptovat výklad, podle kterého lze dosáhnout změny judikatury Nejvyššího soudu mimo proceduru stanovenou v § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), pokud je tato judikatura obsažena v rozhodnutích vydaných před účinností zákona č. 6/2002 Sb. Pokud tato předchozí rozhodnutí již byla vydána v podmínkách demokratického právního státu, a představují tedy legitimní výsledek rozhodovací činnosti nezávislého a nestranného soudu, nelze než trvat na tom, že taková rozhodnutí a v nich obsažená interpretace tvoří v materiálním smyslu součást příslušné interpretované zákonné normy. Přehodnocení interpretace pak představuje zásah do právní jistoty a rovnosti všech subjektů, které legitimně očekávají, že také v jejich případě bude zákon vykládán stejně.

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Jiřího Nykodýma a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 20. září 2006 sp. zn. II. ÚS 566/05 ve věci ústavní stížnosti J. P. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2004 sp. zn. 11T 9/2002, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 1. 2005 sp.zn. 5 To 92/2004 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2005 sp.zn. 8 Tdo 746/2005, jimiž byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu, odsouzen k trestu odnětí svobody a bylo odmítnuto jeho dovolání.

Výrok

I. Postupem porušujícím čl. 8 odst. 2, čl. 1, čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR ústícím do vydání usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 7. 2005 sp. zn. 8 Tdo 746/2005 bylo porušeno základní právo stěžovatele na osobní svobodu garantované čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Toto rozhodnutí se proto ruší.

III. Ve zbývající

Nahrávám...
Nahrávám...