dnes je 29.3.2024

Input:

Nález 171/1999 SbNU, sv. 16, Ke vztahu hmotného a procesního práva

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 16, nález č. 171

I. ÚS 531/98

Ke vztahu hmotného a procesního práva

Hmotné a procesní právo mají samostatné a také rovnocenné postavení. Ustanovení hmotného práva, která se singulární sukcesí spojují ztrátu věcné legitimace dosavadního účastníka řízení bez toho, aby strana domáhající se v řízení ochrany svých práv a oprávněných zájmů měla možnost negativním důsledkům z této ztráty pro ni vyplývajícím zabránit, však významně narušují rovnocennost vzájemných vazeb mezi právem procesním a hmotným. Stěží však lze takové hmotněprávní úpravě přisuzovat úmysl zbavit dotčeného účastníka soudní ochrany. Logickým je naopak závěr, že hmotné právo v těchto případech s procesním nástupnictvím počítá, ba na ně dokonce spoléhá. Tomuto očekávání se musí nutně podřídit i výklad občanského soudního řádu, a to tím spíše, že občanský soudní řád sám o dopadu singulární sukcese na oblast procesněprávních vztahů mlčí.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 30. listopadu 1999 sp. zn. I. ÚS 531/98 ve věci ústavní stížnosti J. K. a spol. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze 14. 9. 1998 sp. zn. 14 Co 101/95, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Hodoníně z 19. 12. 1994 sp. zn. 4 C 1795/94 o zamítnutí návrhu na zaplacení odstupného podle kolektivní smlouvy.

I. Výrok

Ústavní stížnosti se vyhovuje a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 1998 sp. zn. 14 Co 101/95 se zrušuje.

II. Odůvodnění

1. Stěžovatelé svou ústavní stížností napadli rozsudek Krajského soudu v Brně ze 14. 9. 1998 sp. zn. 14 Co 101/95. Porušení svých ústavně zaručených práv spatřují v několika bodech. Za prvé v tom, že soud odmítl logickou argumentaci žalobců, kterou u soudu uplatnili především na základě logických rozborů PhDr. P. M., CSc. Za druhé ve skutečnosti, že soud nepřipustil procesní nástupnictví, ačkoliv uznal, že bez ohledu na vůli žalobců mohl závazek přejít na jiný subjekt po hmotněprávní stránce, ale po procesní stránce nikoliv. Tento postup je dle jejich názoru v rozporu s dosavadními rozhodnutími Ústavního soudu i Nejvyššího soudu. Za třetí spatřují porušení svých práv v tom, že zrušení smluvního odstupného v kolektivních smlouvách jako dalšího nároku vedle zákonného odstupného je v rozporu s čl. 27 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

Jak zjistil Ústavní soud, Krajský soud v Brně jako soud odvolací svým rozsudkem sp. zn. 14 Co 101/95 ze 14. 9. 1998 potvrdil rozsudek Okresního soud v Hodoníně z 19. 12. 1994 sp. zn. 4 C 1795/94, kterým byla zamítnuta žaloba, kterou se stěžovatelé domáhali po S. Hodonín, státní podnik, (dále „vedlejší účastník“) zaplacení různých částek včetně příslušenství z důvodu nevyplacené části odstupného na základě uzavřené kolektivní smlouvy. Okresní soud v Hodoníně rozsudkem z 19. 12. 1994 sp. zn. 4 C 1795/94 žalobu zamítl a rozhodl, že účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žalobci nemají vůči žalovanému nárok na další odstupné podle podnikové kolektivní smlouvy z 26. 1. 1994, neboť ustanovení této kolektivní smlouvy o odstupném je od 1. 6. 1994, kdy nabyla účinnosti novela zákoníku práce provedená zákonem č. 74/1994 Sb., v

Nahrávám...
Nahrávám...