dnes je 20.5.2024

Input:

Nález 174/2007 SbNU, sv.47, K postavení Pozemkového fondu České republiky při převádění majetku na oprávněné osoby

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 47, nález č. 174

III. ÚS 495/05

K postavení Pozemkového fondu České republiky při převádění majetku na oprávněné osoby

Nároky vzniklé podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, mají prioritu, což vyplývá jak z ratia legis citovaného zákona a dikce jeho ustanovení § 11 odst. 2 (srov. slovo „převede“), tak z § 19 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č.357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů.

Účel zákona č. 229/1991 Sb. nemůže být pominut odkazem na specialitu zákona č. 95/1999 Sb. Platné znění § 1 odst. 2 písm. a) zákona č.95/1999 Sb. (podle kterého tento zákon upravuje postup Pozemkového fondu při převodu zemědělských pozemků na oprávněné osoby) je patrně nutno interpretovat s přihlédnutím k principům ochrany hmotného zájmu (čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod) a právní jistoty a s ohledem na ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb., které deklaruje nedotčenost zákona č. 229/1991 Sb.

Ustanovení čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky stanoví, že vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány a osoby. V posuzované věci obecné soudy své právní závěry opřely o judikaturu Nejvyššího soudu, a to i přes skutečnost, že si byly nepochybně vědomy její odlišnosti od závěrů obsažených v citovaném nálezu Ústavního soudu, který se zde navíc k předmětné judikatuře Nejvyššího soudu podrobně vyjadřuje. Takto jednoznačné a záměrné nedbání a nerespektování právních názorů Ústavního soudu (v daném případě obsažených v nálezu sp. zn. III. ÚS 495/02, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 32, nález č. 33) vede při stejných skutečnostech k vědomému porušování ústavnosti. Navíc nerespektování nosných důvodů publikovaného nálezu Ústavního soudu řešících obdobné věci má nepochybně deformující dopad na princip právní jistoty plynoucí z normativního principu právního státu, tak jak jej normuje čl.1 odst. 1 Ústavy České republiky.

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Jiřího Muchy a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 30. října 2007 sp. zn. III. ÚS 495/05 ve věci ústavní stížnosti K. K., procesního nástupce zemřelé stěžovatelky L. Ch., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2005 č. j. 16 Co 152/2005-82 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 12. 2004 č. j. 25 C 117/2004-59, jimiž byla zamítnuta žaloba L. Ch. proti vedlejšímu účastníkovi Pozemkovému fondu České republiky o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy podle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.

Výrok

I. Nerespektováním čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2005 č. j. 16 Co 152/2005-82 a rozsudkem Obvodního soudu pro

Nahrávám...
Nahrávám...