dnes je 3.12.2022

Input:

Nález 186/2005 SbNU, sv. 38, K rozhodování obecných soudů o odškodnění za ztížení společenského uplatnění

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 38, nález č. 186

III. ÚS 350/03

K rozhodování obecných soudů o odškodnění za ztížení společenského uplatnění

Moderním ústavním nepsaným pravidlem, které podle dnes již konstantní judikatury Ústavní soud rovněž aplikuje, je princip proporcionality, který náleží mezi obecné zásady právní, jež sice nejsou v právních předpisech výslovně obsaženy, avšak v evropské právní kultuře se bezezbytku uplatňují (k tomu srov. např. nález pléna Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 33/97, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 9, nález č. 163, vyhlášen pod č. 30/1998 Sb.). Ústavní soud se tak přihlásil k evropské právní kultuře i k jejím ústavním tradicím. Ve světle těchto obecných zásad právních také interpretuje ústavní předpisy, především Listinu základních práv a svobod. Taková interpretace se pak promítá i do výkladu jednotlivých právních předpisů, v tomto případě těch, které upravují výši přiznané náhrady za způsobenou škodu na zdraví (náhrady za ztížení společenského uplatnění). Porušením pravidla proporcionality může dojít k zásahu do ústavně zaručených práv, a to konkrétně práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).

V daném případě podmínky odpovědnosti za škodu za zdraví splněny byly, neboť bylo prokázáno, že stěžovatelka opomenutím lékaře přišla o zdravou (fungující) ledvinu. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s výší jí přiznané škody ve vztahu ke způsobenému poškození stěžovatelčina zdraví. Ústavní soud se ztotožňuje s názorem stěžovatelky, že výše jí přiznané náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 24 000 Kč je neproporcionální ve vztahu k následku, který jí operující lékař způsobil (odumření předtím fungující ledviny).

Ústavní soud nemohl nepřihlédnout k tomu, že v dané věci došlo nedbalým, neprofesionálním, a nutno říci, že i neospravedlnitelným postupem při operaci k nenávratnému a závažnému poškození zdraví stěžovatelky. Danou škodu dle její povahy není možné napravit formou restitutio in integrum (uvedení v původní stav) a je rovněž nepochybné, že následky, které stěžovatelce zmíněným postupem při operaci vznikly, jsou natolik závažné, že je po celý zbytek života zdravotně omezena při srovnání se stavem před zákrokem lékařů. Ústavnímu soudu se proto jeví jako nepřiměřené nízké odškodnění přiznané stěžovatelce, což dokresluje i její příznačný argument uvedený v ústavní stížnosti, že přiznaná náhrada ve výši 24 000 Kč je nižší, než kolik by měla uhradit svému právnímu zástupci jako mimosmluvní odměnu za své zastoupení dle příslušných právních předpisů.

V dané věci byl předmětem sporu výklad tehdy platné vyhlášky č.32/1965 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, v příslušném znění, která byla prováděcím předpisem vydaným na základě zákonného zmocnění v ustanovení § 444 odst. 2 občanského zákoníku, a to zejména § 7 odst. 3 této vyhlášky, dle kterého ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele může soud odškodnění přiměřeně zvýšit nad stanovené nejvyšší výměry odškodnění. Okresní soud Plzeň-město shledal, že v daném případě nastaly

Nahrávám...
Nahrávám...