dnes je 22.2.2024

Input:

Nález 191/2006 SbNU, sv. 43, K právu na obhajobu v řízení o stížnosti pro porušení zákona

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 43, nález č. 191

IV. ÚS 374/04

K právu na obhajobu v řízení o stížnosti pro porušení zákona

Stanoví-li trestní řád v případě stížnosti pro porušení zákona podmínky, za nichž se ustanovuje odsouzenému obhájce, je třeba chápat uvedený institut v jeho materiálním pojetí. To znamená, že probíhající soudní řízení je třeba vést takovým způsobem, aby došlo k naplnění účelu nutné obhajoby, a tím i šetření základních práv a svobod odsouzeného. Bez toho, aniž by mohl ustanovený právní zástupce jakkoli ovlivnit právní názor soudu, nelze na soudní řízení hledět jako na spravedlivé.

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické - ze dne 18. října 2006 sp. zn. IV. ÚS 374/04 ve věci ústavní stížnosti R.E. proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 11. 2003 sp. zn. Nt 505/2003, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na obnovu řízení, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004 sp. zn. 4 Tz 107/2004, kterým byla zamítnuta stížnost pro porušení zákona.

Výrok

I. Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 8. 2004 sp.zn. 4 Tz 107/2004 se zrušuje.

II. Ve zbytku se návrh odmítá.

Odůvodnění

I.

1. Ústavnímu soudu byl dne 3. 11. 2004 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále též jen „obvodní soud“) ze dne 28.11. 2003 sp. zn. Nt 505/2003 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.8. 2004 sp. zn. 4 Tz 107/2004, jímž byla zamítnuta stížnost pro porušení zákona, podaná ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch stěžovatele.

2. Ze stížnostního petitu předmětné ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel svým návrhem napadá jen usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004 sp. zn. 4 Tz 107/2004. Z kontextu celé ústavní stížnosti je však zřejmé, že stěžovatel brojí též proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 11. 2003 sp. zn. Nt 505/2003. Z uvedeného důvodu pak Ústavní soud přezkoumal návrh stěžovatele i ve vztahu k citovanému usnesení obvodního soudu (k tomu srovnej: Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku ve věci Bulena vs. Česká republika ze dne 20. 4. 2004, stížnost č. 57567/00, www.echr.coe.int/echr). Vzhledem k tomu, že stěžovatel ve své ústavní stížnosti neodkazuje ani blíže nebrojí též proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2004 sp. zn. 61 To 19/2004, byť by to bylo logické, nejednal Ústavní soud s uvedeným orgánem moci soudní jako s účastníkem řízení [v této souvislosti je nutno podotknout, že i v případě, že by Ústavní soud jednal s Městským soudem v Praze jako s účastníkem řízení, nezbylo by, než předmětný návrh odmítnout pro opožděnost dle ustanovení § 43 odst.1 písm. b) zákona o Ústavním soudu].

3. Nejvyšší soud svým výše uvedeným rozhodnutím zamítl stížnost ministra spravedlnosti pro porušení zákona, jež směřovala proti usnesení obvodního soudu ze dne 28. 11. 2003 sp. zn. Nt 505/2003. Tímto rozhodnutím

Nahrávám...
Nahrávám...