dnes je 29.3.2024

Input:

Nález 2/2006 SbNU, sv. 40, K zásadě spravedlivého procesu; K opomenutým důkazům

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 40, nález č. 2

II. ÚS 402/05

K zásadě spravedlivého procesu
K opomenutým důkazům

Zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod je třeba vykládat tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi mj. možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také - pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví - ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod, a v důsledku toho též s čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, proto téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost. Ze zmíněných zásad však nikterak nevyplývá povinnost soudu provést všechny důkazy, které účastník navrhl (srov. nález sp. zn. III. ÚS 150/93, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 2, nález č. 49). Je to obecný soud, který je povinen a současně oprávněn zvažovat, v jaké fázi řízení které důkazy je třeba provést, zda a nakolik je potřeba dosavadní stav dokazování doplnit a zda je určitý důkazní prostředek způsobilý prokázat tvrzenou skutečnost.

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma - ze dne 4.ledna 2006 sp. zn. II. ÚS 402/05 ve věci ústavní stížnosti R.S.-M.proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. října 2003 č. j. 3 Cmo 203/2003-101 a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12.února 2003 č. j. 11 Cm 4/97-81, jimiž byla zamítnuta stěžovatelova žaloba, aby mu byl žalovaný v dané právní věci povinen zaplatit částku 118 700,80 Kč spolu s úrokem z prodlení podle platně uzavřené smlouvy o dílo.

Výrok

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. října 2003 č. j. 3 Cmo 203/2003-101 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. února 2003 č. j. 11 Cm 4/97-81 se zrušují.

Odůvodnění

I.

Stěžovatel se včas a řádně podanou ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Napadenému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. února 2003 č. j. 11 Cm 4/97-81 předcházelo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2001 č. j. 3 Cmo 386/2000-62, jímž byl první rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ve věci samé ze dne 19. května 1999 č. j. 11 Cm 4/97-35 zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení s odlišným právním posouzením. Vrchní soud v Praze dospěl na rozdíl od prvního rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 19. května 1999 k závěru, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o dílo. V odůvodnění svého rozhodnutí zdůraznil, že je nutné posoudit další okolnosti nároku na zaplacení uplatněné ceny, zejména otázku řádného

Nahrávám...
Nahrávám...