dnes je 6.7.2022

Input:

Nález 200/2005 SbNU, sv. 39, K tzv. opomenutým důkazům; K nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 39, nález č. 200

III. ÚS 139/05

K tzv. opomenutým důkazům
K nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí

Tzv. opomenuté důkazy, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud při postupu podle § 132 občanského soudního řádu (podle zásad volného hodnocení důkazů) nezabýval, téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost.

Zákonem předepsanému postupu v úsilí o právo (zásadám spravedlivého procesu) vyplývajícímu z Listiny (čl. 36 odst. 1) nutno rozumět tak, že ve spojení s obecným předpisem (občanským soudním řádem) v řízení před soudem musí být dána jeho účastníkovi možnost vyjádřit se nejen k provedeným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny) a k věci samé, ale také označit (navrhnout) důkazy, jejichž provedení pro zjištění (prokázání) svých tvrzení pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka odpovídá povinnost soudu nejen o vznesených návrzích (včetně návrhů důkazních) rozhodnout, ale také - pokud jim nevyhoví - ve svém rozhodnutí vyložit proč, z jakých důvodů (zpravidla ve vztahu k hmotněprávním předpisům, které aplikoval, a právním závěrům, k nimž na skutkovém základě věci dospěl) navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal (§ 153 odst. 1, § 157 odst. 2 občanského soudního řádu); jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté (především čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2) Listiny, a v důsledku toho i v rozporu s čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky.

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila - ze dne 20. října 2005 sp. zn. III. ÚS 139/05 ve věci ústavní stížnosti S. s. s., s. r. o., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2002 sp. zn. 29 Co 280/2002 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. 2. 2002 sp. zn. 43 C 96/2001, jimiž byla zamítnuta stěžovatelova žaloba, kterou se domáhal zaplacení peněžité částky za provedené stavební práce.

Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 29 Co 280/2002 ze dne 19. 9. 2002 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 43 C 96/2001 ze dne 14. 2. 2002 se zrušují.

Odůvodnění

Stěžovatel svou včas podanou ústavní stížností napadá v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi i předchozím postupem soudů bylo porušeno právo na spravedlivý proces a právo na rovné postavení účastníků v řízení, vyplývající z čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), z čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 43 C 96/2001, který si Ústavní soud připojil, bylo zjištěno, že řízení ve věci bylo zahájeno k žalobě stěžovatele, jíž se proti vedlejším účastníkům domáhal zaplacení částky 123 450,80 Kč s příslušenstvím za stavební práce jím provedené na základě objednávky ze dne

Nahrávám...
Nahrávám...