dnes je 3.7.2022

Input:

Nález 21/2001 SbNU, sv. 21, K postavení České republiky po zániku České a Slovenské Federativní republiky; K sukcesi států a k jejímu dopadu na vztahy k jednotlivcům

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 21, nález č. 21

II. ÚS 214/98

K postavení České republiky po zániku České a Slovenské Federativní republiky
K sukcesi států a k jejímu dopadu na vztahy k jednotlivcům

Účastník řízení neprokázal existenci svého vlastnického práva, jehož ochrany se ústavní stížností dovolává. Pokud se účastník domnívá, že skutečnosti týkající se jeho vlastnického práva k mzdovým prostředkům je možné prokázat, měl tak učinit již v řízení před obecnými soudy v souladu se zásadou „vigilantibus iura“ (nechť si každý střeží svá práva). Nelze souhlasit s názorem, že soudy byly v dané věci ex officio povinny provádět důkazy a zjišťovat skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci.

Česká republika není pokračovatelem Československa, ale pouze nástupnickým státem, na nějž přecházejí práva a povinnosti státu-předchůdce (České a Slovenské Federativní republiky) v souladu s normami mezinárodního práva o sukcesi státu v rozsahu, který mezinárodní právo vymezuje. České republice nevyplývá z obecného mezinárodního práva žádná povinnost převzít případné závazky jiného státu, byť svého předchůdce, vůči jednotlivci, jenž nebyl v okamžiku sukcese nijak efektivně spjat s jeho územím a jehož nárok byl založen na předpisech služební (veřejnoprávní) povahy. Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o přechodu práv a povinností ze skončení služebních poměrů policistů zařazených ve Federálním policejním sboru a Sboru hradní policie a vojáků z povolání vojsk Ministerstva vnitra ze dne 14. 1. 1994, jež byla inkorporována do českého práva, reflektuje v plném rozsahu platné mezinárodní právo, podle něhož Česká republika ani Slovenská republika nejsou pokračovateli existence Československa a nepřebírají všechny závazky svého předchůdce. V souladu s doktrínou tzv. nabytých práv respektují tato práva ve vztahu k policistům, kteří mají v okamžiku sukcese úzký faktický vztah k jejich území (mají na něm trvalé bydliště). Nemohou však převzít závazky, jež jiný, zaniklý subjekt mezinárodního práva případně měl v minulosti k příslušníkům svých ozbrojených bezpečnostních sborů, kteří ovšem v okamžiku sukcese nepodléhají jejich vlastní jurisdikci.

Pasivní legitimace je předpokladem procesní způsobilosti být účastníkem soudního řízení. Jelikož pasivní legitimací žalovaný před obecnými soudy nedisponoval, měly tyto soudy řízení v jeho věci zastavit.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 30. ledna 2001 sp. zn. II. ÚS 214/98 ve věci ústavní stížnosti B. A. H. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 z 27. 1. 1997 sp. zn. 5 C 32/94 a proti rozsudku Městského soudu v Praze z 16. 1. 1998 sp. zn. 18 Co 514/97, jimiž byla zamítnuta stěžovatelova žaloba, jíž se domáhal zaplacení, resp. vydání neoprávněného majetkového prospěchu.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá zrušení napadených rozsudků obecných soudů, neboť ty podle jeho názoru zasahují do nedotknutelnosti jeho vlastnického práva a práva na spravedlivý proces, která zakotvují ustanovení čl.

Nahrávám...
Nahrávám...