dnes je 29.3.2024

Input:

Nález 211/2008 SbNU, sv. 51, K problematice zdanění příjmu z prodeje bytu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 51, nález č. 211

I. ÚS 1611/07

K problematice zdanění příjmu z prodeje bytu

Nelze připustit, aby se vlivem interpretace zákona stalo předmětem zdanění něco, co zákon za předmět daně s žádoucí mírou určitosti nepředpokládá.

Zákonný pojem „konec zdaňovacího období, v němž vznikla povinnost podat daňové přiznání“ se v rozporu s racionálním výkladem neodvíjí ode dne 31. 12. 1998, nýbrž až ode dne 31. 12. 1999, kdy prostředkem k extenzivnímu výkladu je lhůta k podání daňového přiznání, tj. den 31. 3. 1999. Tímto výkladem je výslovná tříletá lhůta prodloužena na lhůtu čtyřletou.

Bytová politika státu realizovaná skrze zdaňování nemůže činit neodůvodněné rozdíly.

Nelze tolerovat ani velmi extenzivní výklad lhůt k vyměření daně ani přehnaně restriktivní výklad podmínek osvobození od daně. Interpretace a aplikace daňového práva procesního i hmotného, tedy práva, které již samo legitimizuje jisté omezení vlastnického práva, nesmí vést k porušení tohoto základního práva tím, že nerespektuje z principu proporcionality plynoucí příkaz k co největší minimalizaci zásahu do základního práva.

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 2. prosince 2008 sp. zn. I. ÚS 1611/07 ve věci ústavní stížnosti Ing. D. V. proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28.3. 2007 sp. zn. 1 Afs 139/2006, kterým byla zamítnuta stěžovatelčina kasační stížnost týkající se její daňové povinnosti v souvislosti s prodejem bytu, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení.

Výrok

I. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2007 sp. zn. 1 Afs 139/2006 bylo porušeno základní právo stěžovatelky vlastnit majetek, garantované čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Proto se toto rozhodnutí ruší.

Odůvodnění

I.

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhala zrušení výše uvedeného rozsudku vydaného ve věci, v níž se neúspěšně domáhala zrušení rozhodnutí o vyměření daně z příjmů, a tvrdila, že tímto rozhodnutím byla porušena její základní práva zakotvená v Listině základních práv a svobod (dále též jen „Listina“), zejména právo vlastnické, garantované čl. 11 Listiny. Ústavní stížnost byla podána včas (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o Ústavním soudu“) a po odstranění vad splňovala i ostatní požadavky zákona o Ústavním soudu.

2. K porušení vlastnického práva stěžovatelky mělo dojít tím, že byl zdaněn příjem z prodeje bytu, ačkoli měl být od daně osvobozen. Stěžovatelka práva k družstevnímu bytu (v němž se narodila) nabyla dne 18. 3. 1995 bezplatným převodem od svých rodičů. Poté splnila podmínky zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), a byt jí byl převeden do vlastnictví. Základ argumentace stěžovatelky spočíval v tom, že v letech 1995 až 1998 nedošlo ke změně zákonného obsahu jejího vlastnického práva, a věc je třeba posuzovat jako kontinuálně

Nahrávám...
Nahrávám...