dnes je 20.5.2024

Input:

Nález 217/2007 SbNU, sv.47, K principu dobré víry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci v horizontálním právním vztahu (nabytí dědictví)

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 47, nález č. 217

I. ÚS 544/06

K principu dobré víry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci v horizontálním právním vztahu (nabytí dědictví)

Důvěra jednotlivce v rozhodovací činnost orgánů státu, ať už jde o rozhodování orgánů moci zákonodárné, výkonné či soudní, je jedním ze základních atributů právního státu. Snaha o nastolení stavu, kdy jednotlivec může důvěřovat v akty státu a v jejich věcnou správnost, je základním předpokladem fungování materiálního právního státu. Jinak řečeno, podstatou uplatňování veřejné moci v demokratickém právním státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky) je princip dobré víry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci a ochrana dobré víry v nabytá práva konstituovaná akty veřejné moci, ať už v individuálním případě plynou přímo z normativního právního aktu nebo z aktu aplikace práva. Princip dobré víry působí bezprostředně v rovině subjektivního základního práva jako jeho ochrana, v rovině objektivní se pak projevuje jako princip presumpce správnosti aktu veřejné moci. Z ústavněprávních hledisek je stěží akceptovatelné, pokud státní orgán při výkonu veřejné moci autoritativně přezkoumá a osvědčí určité skutečnosti, čímž vyvolá v jednotlivci dobrou víru ve správnost těchto skutečností a v samotný akt státu, a následně jednotlivce sankcionuje za to, že tyto skutečnosti mocensky aprobované státem v předchozím aktu jsou nesprávné.

V nyní projednávaném případě však nepůsobí ochrana dobré víry, resp. důvěry v akty státu ze strany stěžovatele zcela izolovaně, neboť je zde - s ohledem na to, že jde o posouzení horizontálního soukromoprávního vztahu - vyvažována ochranou legitimního očekávání vedlejšího účastníka, požívajícího ústavněprávní ochrany podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Pokud obecné soudy působení dobré víry stěžovatele, resp. jeho důvěry v akt státu přehlédly a rozhodly o jeho povinnosti uhradit žalovanou částku vedlejšímu účastníkovi navzdory tomu, že předchozí usnesení o dědictví potvrdilo jeho vlastnické právo k těmto prostředkům, porušily v konečném důsledku jeho vlastnické právo garantované čl.11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 3. prosince 2007 sp. zn. I. ÚS 544/06 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele MUDr. T. F. proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22.června 2006 č. j. 33 Odo 335/2005-136, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. listopadu 2004 č. j. 5 Co 1569/2004-117 a rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 24. května 2004 č. j. 4 C 7/2004-60, jimiž byla stěžovateli uložena povinnost uhradit vedlejšímu účastníkovi žalovanou částku, k níž nabyl vlastnické právo na základě pravomocného usnesení o dědictví.

Výrok

I. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 6. 2006 č. j. 33 Odo 335/2005-136, rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 11. 2004 č. j. 5 Co 1569/2004-117 a rozsudkem Okresního soudu ve

Nahrávám...
Nahrávám...