dnes je 19.4.2024

Input:

Nález 22/2006 SbNU, sv. 40, K žalobám o určení vlastnického práva; K pojetí restitučního zákonodárství; Ke konfiskaci majetku podle dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb.

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 40, nález č. 22

II. ÚS 14/04

K žalobám o určení vlastnického práva
K pojetí restitučního zákonodárství
Ke konfiskaci majetku podle dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb.

Tvrzením vlastnického práva, zejména toho, jež vyžaduje záznam do katastru nemovitostí, v případě absence legitimního očekávání na straně navrhovatele není naplněna preventivní funkce žaloby dle § 80 písm. c) občanského soudního řádu, a tedy není dána ani naléhavost právního zájmu na jejím podání.

Žalobou o určení vlastnického práva nelze obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství. Nelze se účinně domáhat podle obecných předpisů ani ochrany vlastnického práva, k jehož zániku došlo před 25. 2. 1948 a zvláštní restituční předpis nestanovil způsob zmírnění nebo nápravy této majetkové újmy.

Vůle státu k vrácení majetku prostřednictvím restitučních předpisů byla limitována; tam, kde zákonodárce k takovému vracení majetku nepřistoupil, naopak se k vracení takového majetku vyjádřil negativně, ji nelze nahrazovat jiným postupem ani obcházet. Ústavní soud považuje za nezpochybnitelné právo státu, aby rozhodl, zda k navrácení vlastnického práva přistoupí, jakož i určení osob, jimž bude majetek vrácen.

Ústavní soud zdůrazňuje pojmový rozdíl mezi ochranou vlastnického práva v situacích jeho bezprostředního a aktuálního ohrožení před uvedením do nejistoty v existujících a zpravidla i vykonávaných vlastnických vztazích a zneužitím procesního prostředku k takové ochraně určeného pro to, aby bylo dosaženo obnovení vlastnického práva již zaniklého zpochybněním skutečností, za nichž k zániku došlo. Zatímco totiž v případě prvním je dána aktivní legitimace na takovém určení, v druhém ji dovodit nelze, a tedy nejsou splněny ani podmínky pro projednání takové žaloby. Došlo-li však k jejímu projednání, bez ohledu na výsledek sporu, lze uvažovat i o dotčení práva na spravedlivý proces ve vztahu k žalovaným, dnešním vlastníkům nemovitostí.

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Pavla Rychetského - ze dne 25.ledna 2006 sp. zn. II. ÚS 14/04 ve věci ústavní stížnosti F. K. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2003 č. j. 30 Co 46/2003-97 a rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 10. 2002 č. j. 15C 57/2001-80, jimiž byla zamítnuta žaloba stěžovatele, kterou se domáhal určení svého vlastnického práva k určitým nemovitostem, spojené s návrhem na zrušení bodu 37 přílohy č. 3, části označené jako Ženské kláštery v České republice, zákona č. 298/1990 Sb., o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého, ve znění zákona č. 338/1991 Sb.

Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

Odůvodnění

Stěžovatel ústavní stížností podanou dne 17. června 2003 napadl rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 16. října 2002 č. j. 15C 57/2001-80 a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 5. března 2003 č. j. 30 Co 46/2003-97. K ústavní stížnosti byl připojen návrh na zrušení bodu 37

Nahrávám...
Nahrávám...