dnes je 3.7.2022

Input:

Nález 232/2005 SbNU, sv. 39, K oprávnění správce daně převést daňový přeplatek na daňový nedoplatek na jiné dani

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 39, nález č. 232

II. ÚS 35/05

K oprávnění správce daně převést daňový přeplatek na daňový nedoplatek na jiné dani

Obecné soudy, které v rozporu s kogentní normou [§ 14 odst. 1 písm. i) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání] zvýhodnily jednoho z věřitelů - stát, reprezentovaný správcem daně, nerespektovaly účel tohoto zákona vyjádřený v ustanovení § 2 odst. 3, tj. poměrné uspokojení věřitelů z dlužníkova majetku. Tímto postupem došlo k porušení čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, dle něhož při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu, a k porušení čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dle něhož vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu.

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké - ze dne 20. prosince 2005 sp. zn. II. ÚS 35/05 ve věci ústavní stížnosti Ing. J. H., správce konkursní podstaty úpadce družstva Z., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9. 2004 č. j. 2 Afs 106/2004-61, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 11. 2004 sp. zn. 30 Ca 73/2004, rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni ze dne 8. 1. 2003 č. j. 5055/150/2003 a rozhodnutí Finančního úřadu v Horažďovicích ze dne 5. 3. 2003 č. j. 5560/03/134970/2009, jimiž byla zamítnuta žádost stěžovatele o vrácení daňového přeplatku.

Výrok

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9. 2004 č. j. 2 Afs 106/2004-61, Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 11. 2004 sp. zn. 30 Ca 73/2004, rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni ze dne 8. 1. 2003 č. j. 5055/150/2003 a rozhodnutí Finančního úřadu v Horažďovicích ze dne 5. 3. 2003 č. j. 5560/03/134970/2009 se zrušují.

Odůvodnění

Stěžovatel se - s odvoláním na porušení čl. 37 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky - domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Stěžovatel uvádí, že ústavní stížnost je podávána po rozhodnutí soudu prvního stupně, který však byl při rozhodování vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v rozsudku ze dne 2. 9. 2004 č. j. 2 Afs 106/2004-61, kterým bylo původní (žalobě stěžovatele vyhovující) rozhodnutí krajského soudu zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. Kasační stížnost by v tomto případě byla bezpředmětná a dle stěžovatele jsou rovněž dány důvody pro postup dle § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“).

Z obsahu připojeného spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Afs 106/2004 Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím Krajského soudu v Plzni sp. zn. 26 K 62/93 ze dne 30. 10. 1995 byl prohlášen konkurs na majetek družstva Z., přičemž stěžovatel byl tímto rozhodnutím ustanoven správcem konkursní podstaty úpadce.

Ústavní stížností napadeným rozhodnutím Finančního úřadu v Horažďovicích nebylo vyhověno žádosti stěžovatele o vrácení přeplatku na dani z příjmu v celkové částce 252 359 Kč, vzniklého jako srážková daň z termínovaného vkladu po

Nahrávám...
Nahrávám...