dnes je 3.12.2022

Input:

Nález 25/2003 SbNU, sv. 29, K aplikaci ustanovení o dobrých mravech; K užívání nebytového prostoru jako bytu; K obsahu a ochraně vlastnického práva

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 29, nález č. 25

II. ÚS 389/01

K aplikaci ustanovení o dobrých mravech
K užívání nebytového prostoru jako bytu
K obsahu a ochraně vlastnického práva

Soud zjistil, že podle kolaudačního rozhodnutí z roku 1928 byly prostory kolaudovány jako prostory nebytové. Uvedené skutkové zjištění nebylo následně zpochybněno. Jestliže tedy na základě dohody o užívání bytu nebyl přidělen byt, ale v důsledku pochybení ONV nebytový prostor, nemohlo vedlejší účastnici vzniknout právo osobního užívání k bytu, a nemohlo se tudíž následně transformovat na právo nájmu.

Úvaha obecného soudu aplikovat ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku je vedena pohnutkami sociální spravedlnosti. Považoval za nespravedlivé uložit vedlejší účastnici povinnost byt vyklidit, byť i v delším časovém období. Ukládá tak ovšem nepřímo stěžovateli strpět nadále, fakticky po neomezenou dobu, zásadní omezení svého vlastnického práva užíváním předmětných prostor vedlejší účastnicí. Pokud by vedlejší účastnice odmítla uzavřít se stěžovatelem nájemní smlouvu, stěžovatel by neměl možnost realizovat své dispoziční právo ani tak, že by jí dal výpověď z nájmu bytu. Současně by nemohl znovu chránit své vlastnické právo prostřednictvím žaloby na vyklizení, neboť o ní již soud pravomocně rozhodl. Vedlejší účastnici se tak dostalo maximální ochrany a neodůvodněného zvýhodnění oproti vlastníkovi nemovitosti. Jinými slovy, podle soudu prvního stupně je fakticky oprávněna předmětné prostory nadále užívat bez právního titulu po dobu neurčitou.

Interpretace § 3 odst. 1 občanského zákoníku obecným soudem, která předem předpokládá na straně oprávněného vlastníka možnou rozpornost jednání s dobrými mravy, neúměrně rozšiřuje právo uvážení soudu v dané věci a ve skutečnosti eliminuje vlastníkovo dispoziční právo. Vlastník je významně omezen z hlediska možnosti využívat obsah svého vlastnického práva v té jeho obsahové složce, která souvisí s právem vlastníka užívat věc, kterou vlastní (došlo k jeho omezení až na míru naplňující pojem tzv. holého vlastnictví), a je nucen řešit sociální situaci vedlejší účastnice způsobenou pochybením státu.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 25. února 2003 sp. zn. II. ÚS 389/01 ve věci ústavní stížnosti M. D. S. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 9. 2. 2001 sp. zn. 18 Co 575/2000, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 z 23. 2. 2000 sp. zn. 5 C 264/99, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se stěžovatel domáhal, aby žalovaná (v řízení o ústavní stížnosti vedlejší účastnice) byla povinna vyklidit nebytový prostor označený jako byt.

Výrok

Rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2001 č. j. 18 Co 575/2000-43 a Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 23. 2. 2000 č. j. 5 C 264/99-14 se zrušují.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 7. Domnívá se, že jimi došlo k porušení jeho práv

Nahrávám...
Nahrávám...