dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 32/1999 SbNU, sv. 13, K právu na spravedlivý proces; K právu na soudní ochranu; Ke správnímu soudnictví

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 13, nález č. 32

I. ÚS 40/98

K právu na spravedlivý proces
K právu na soudní ochranu
Ke správnímu soudnictví

Obecný soud nebyl povinen přezkoumávat souzený případ nad rámec podané správní žaloby. Ústavní soud již totiž opakovaně judikoval, že návrhové řízení vytyčuje nejen rámec řízení před soudem, ale současně též podmiňuje i způsob, jak má být rozhodnuto, neboť současné civilní řízení ovládá zásada „nechť si každý střeží svá práva“ namísto dřívějšího „ochranářského“ postoje soudnictví v totalitním systému (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 326/97, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 9, C. H. Beck, 1998, str. 455). To platí tím spíše tehdy, jestliže je účastník zastoupen profesionálním zástupcem.

Čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod nezakotvuje obecnou povinnost soudů jednat vždy a za každých okolností v přítomnosti účastníků řízení, nýbrž toliko právo každého účastnit se jednání ve své věci. Jestliže se tedy ani účastník ani jeho právní zástupce k ústnímu jednání před obecným soudem nedostavili, ač o jeho konání byl advokát informován, nelze postup obecného soudu, který jednal v nepřítomnosti účastníka, považovat za protiústavní.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 2. března 1999 sp. zn. I. ÚS 40/98 ve věci ústavní stížnosti J. Š. proti usnesení Městského soudu v Praze ze 3. 12. 1997 sp. zn. 38 Ca 438/96 o zastavení řízení o žalobě stěžovatelky proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu z 30. 9. 1996 a proti rozsudku Městského soudu v Praze z 9. 12. 1997 sp. zn. 38 Ca 439/96 o zamítnutí žaloby stěžovatelky proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu z 24. 10. 1996 o odvoláních stěžovatelky ve věci daně z příjmu.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Napadeným usnesením Městského soudu v Praze bylo zastaveno řízení ve věci stěžovatelky (žalobkyně) proti žalovanému Finančnímu ředitelství pro hl. m. Prahu o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 1996 č. j. FŘ- 4396/1/96. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 4 ze dne 14. 3. 1996 č. j. 8701/2. 1/96/SVA/1104, ve znění rozhodnutí ze dne 2. 5. 1996 č. j. 22843/2. 1/96/SVA/2943, o osvědčení neplatnosti rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 4 ze dne 5. 10. 1994 č. j. 15360/1/94/SA/4125.

V odůvodnění citovaného usnesení Městský soud v Praze uvedl, že rozhodnutí o ověření neplatnosti rozhodnutí má jen deklaratorní charakter, protože nezakládá ani nemění žádná práva a povinnosti daňových subjektů. Poté, co je správcem daně ověřena neplatnost některého jeho rozhodnutí, je dalším rozhodnutím znovu rozhodováno ve věci a teprve tímto následným rozhodnutím je rozhodováno o právech a povinnostech daňového subjektu. Podle § 244 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) soudy v rámci správního soudnictví přezkoumávají zákonnost rozhodnutí orgánů veřejné správy, jimiž se podle § 244 odst. 3 o.s.ř. rozumí rozhodnutí správních orgánů, vydaná ve správním řízení, jakož i další rozhodnutí, která zakládají, mění nebo ruší oprávnění a povinnosti

Nahrávám...
Nahrávám...