dnes je 6.7.2022

Input:

Nález 33/2006 SbNU, sv. 40, K principu neúplné apelace v civilním řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 40, nález č. 33

IV. ÚS 125/05

K principu neúplné apelace v civilním řízení

V řízení před odvolacím soudem bylo objektivně prokázáno, že soud prvního stupně vycházel z důkazního materiálu nepravdivého obsahu. Jinak řečeno, Krajský soud v Praze opustil ústavní meze posuzované věci, pokud s odvoláním na zásadu neúplné apelace považoval za prokázané skutečnosti svědčící pro zvýšenou potřebu výživného pro stěžovatelovu dceru, plynoucí z jejího údajného studia na soukromé škole. K nově zjištěným okolnostem odvolací soud nepřihlédl v takovém rozsahu, jak mu občanský soudní řád ukládal. Svou nedbalostí - vadnou interpretací a aplikací ustanovení občanského soudního řádu o rozsahu přezkumu napadeného rozhodnutí odvolacím soudem - tak porušil procesní předpisy kogentní povahy, a to k tíži stěžovatele. Rozhodnutí odvolacího soudu vykazuje extrémní nesoulad s obecnou představou o spravedlivém soudním rozhodování a k popsanému porušení právních předpisů došlo v takové míře a intenzitě, že v postupu odvolacího soudu Ústavní soud shledal porušení nejen „jednoduchého“ práva, ale rovněž i stěžovatelových základních práv garantovaných ústavními normami (čl. 36 odst. 1, čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 7. února 2006 sp. zn. IV. ÚS 125/05 ve věci ústavní stížnosti JUDr. M. P. proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 15. 4. 2004 č. j. 3 C 487/2003-67 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2004 č. j. 22 Co 508/2004-92, jimiž bylo rozhodnuto ve věci žaloby vedlejší účastnice D. P., stěžovatelovy zletilé dcery, na zvýšení výživného.

Výrok

I. Postupem Krajského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 22 Co 508/2004, porušujícím čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a vedoucím k rozsudku tohoto soudu ze dne 14. 12. 2004 č. j. 22 Co 508/2004-92, bylo porušeno základní právo stěžovatele na vlastnictví garantované čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Toto rozhodnutí se proto ruší.

III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění

I.

Stěžovatel svou ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 7.3. 2005 napadl shora citované rozsudky obecných soudů.

Okresní soud Praha-východ jako soud prvního stupně stanovil stěžovateli povinnost přispívat na výživu jeho zletilé dcery D. P. částkou ve výši 3 000 Kč měsíčně počínaje dnem 25. 9. 2003, jakož i splatit dluh na výživném ve výši 11 800 Kč. Při tom soud vyšel mj. ze skutečnosti, že zletilá dcera stěžovatele je studentkou soukromé Akademie … v Praze (dále jen „Akademie“), kde se připravuje na budoucí povolání jednoletým studiem anglického jazyka. Tuto skutečnost vzal soud za prokázanou ze smlouvy o poskytnutí jednoletého pomaturitního vzdělání, uzavřené mezi Akademií a dcerou stěžovatele, a z potvrzení Akademie o uhrazení školného na 1. pololetí školního roku 2003/2004 a dalších souvisejících plateb.

Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání ke Krajskému soudu v Praze, přičemž poukázal na svá nová zjištění (učiněná po

Nahrávám...
Nahrávám...