dnes je 16.6.2024

Input:

Nález 36/2007 SbNU, sv.44, K principům právní jistoty a předvídatelnosti práva

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 44, nález č. 36

II. ÚS 490/04

K principům právní jistoty a předvídatelnosti práva

Obecné soudy poruší právo obžalovaného na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jestliže po zamítnutí jeho návrhu na doplnění dokazování neodůvodní, proč v předmětné věci není třeba zjišťovat skutečnosti, bez jejichž spolehlivého prokázání není dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (na niž obžalovaný v návrhu výslovně odkázal) možno hovořit o naplnění subjektivní stránky daného trestného činu.

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma - ze dne 21.února 2007 sp. zn. II. ÚS 490/04 ve věci ústavní stížnosti Ing. J. Z. proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 22. září 2003 sp. zn. 6 T 452/2002, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. ledna 2004 sp. zn. 4 To 685/2003 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. dubna 2005 sp. zn. 5 Tdo 200/2005, jimiž byl stěžovatel uznán vinným trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 trestního zákona, jeho odvolání bylo zamítnuto a dovolání odmítnuto.

Výrok

Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 22. září 2003 sp. zn. 6 T 452/2002, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. ledna 2004 sp.zn. 4 To 685/2003 a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. dubna 2005 sp. zn. 5 Tdo 200/2005 se ruší.

Odůvodnění

Stěžovatel se svým návrhem, doplněným a rozšířeným po rozhodnutí Nejvyššího soudu, domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů, jimiž mělo být porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Současně měla být porušena jeho základní práva, garantovaná v čl. 1, čl. 8 odst. 2, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny.

Rozsudkem Městského soudu v Brně byl stěžovatel uznán vinným, že jako statutární orgán a odpovědná osoba obchodní společnosti nesplnil svou zákonnou povinnost odvést platby za zaměstnance za období od srpna 1998 do ledna 1999. Tím měl spáchat trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 trestního zákona, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 20 měsíců, který byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 trestního zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Současně uložil městský soud stěžovateli podle § 53 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a § 54 odst. 1 trestního zákona peněžitý trest ve výši 250 000 Kč. Stěžovatelem podané odvolání zamítl krajský soud usnesením podle § 256 trestního řádu. Následné dovolání Nejvyšší soud odmítl usnesením podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu.

Nejvyššímu soudu stěžovatel vytýká, že se nezabýval jeho dovoláním meritorně, přestože tím podle mínění stěžovatele jednal v přímém rozporu s nálezem Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 565/02 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 31, nález

Nahrávám...
Nahrávám...