dnes je 18.8.2022

Input:

Nález 37/2002 SbNU, sv. 25, K právu na ochranu osobnosti; K dokazování v trestním řízení pomocí tzv. rekognice

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 25, nález č. 37

III. ÚS 256/01

K právu na ochranu osobnosti
K dokazování v trestním řízení pomocí tzv. rekognice

Nelze mít pochybnosti o tom, že institut rekognice fotografiemi je efektivním důkazním prostředkem, tedy je institutem umožňujícím dosažení veřejného statku (dobra) spočívajícího v náležitém objasnění trestných činů a spravedlivém potrestání jejich pachatelů. Kromě toho plní rekognice i další účel. Vzhledem ke skutečnosti, že rekognice je prostředkem prověrky věrohodnosti přímého svědectví, plní rovněž účel vyloučení nevinných osob z podezření, a tudíž účel ochrany individuálních práv před neodůvodněným stíháním a odsouzením.

Zákonnou licenci ve smyslu § 12 odst. 2 občanského zákoníku lze považovat za ústavně souladnou toliko tehdy, nelze-li sledovaného úředního účelu dosáhnout použitím podobizen se souhlasem dotčených osob, tj. akceptací ustanovení § 12 odst. 2 občanského zákoníku ve vztahu k § 12 odst. 1 občanského zákoníku za podmínky subsidiarity.

Dosažení účelu objasňování trestných činů a potrestání jejich pachatelů v trestním řízení je v demokratickém ústavním řádu pravidelně spjato s řadou nezbytných zásahů do osobnostních práv jiných osob než podezřelého, resp. obviněného. Příkladem je možnost nařízení prohlídky a pitvy mrtvoly a její exhumace (§ 115 trestního řádu) ve vazbě na osobnostní práva podle § 15 občanského zákoníku, resp. povinnost svědčit (§ 97 trestního řádu) a v této souvislosti strpět i otázky dotýkající se věrohodnosti, jež z povahy věci překračují rámec osobnostní ochrany podle § 11 občanského zákoníku. Z rámce těchto obecně akceptovaných příkladů kolize v předmětné věci posuzovaný institut rekognice fotografiemi nevybočuje.

Zákonnou podmínkou provedení rekognice fotografiemi je skutečnost, že všechny srovnávací fotografie musí být fotografiemi v předmětném trestním řízení nezúčastněných osob. Použití fotografie v trestním řízení nezúčastněné osoby v rekognici tudíž nezakládá žádné dotčení jejích osobnostních práv plynoucích z § 11 občanského zákoníku (např. práva na ochranu cti a dobrého jména v souvislosti s neoprávněným založením podezření ze spáchání trestného činu a jeho šířením ve veřejnosti). Nadto je rekognice fotografiemi zachycena v soudním spise, přičemž ten není veřejnou listinou, a nahlížení do něj je omezeno na přesně zákonem omezený okruh osob (§ 65 trestního řádu).

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 21. března 2002 sp. zn. III. ÚS 256/01 ve věci ústavní stížnosti JUDr. L. K. a I. M. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze z 6. 2. 2001 sp. zn. 1 Co 291/2000 a 1 Co 293/2000, jímž byly potvrzeny rozsudky Krajského soudu v Plzni z 20. 9. 2000 sp. zn. 19 C 43/2000 a sp. zn. 19 C 44/2000, kterými byly zamítnuty žaloby stěžovatelů o ochranu osobnosti.

I. Výrok

Návrh se zamítá.

II. Odůvodnění

1. Vymezení věci dle ústavní stížnosti

Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 25. 4. 2001, tj. ve lhůtě stanovené v § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelé domáhají zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2001

Nahrávám...
Nahrávám...