dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 39/2004 SbNU, sv. 32, K postupu správce daně uloživšího daňovou povinnost plátci daně i poplatníkovi

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 32, nález č. 39

III. ÚS 667/02

K postupu správce daně uloživšího daňovou povinnost plátci daně i poplatníkovi

Při ukládání a vymáhání daní jsou orgány veřejné správy povinny šetřit podstatu a smysl základních práv a svobod (čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod), což znamená, že i za situace, kdy platná právní úprava umožňuje zdanit jeden a tentýž příjem u dvou daňových subjektů, je třeba respektovat zásadu zákazu dvojího zdanění.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 11. března 2004 sp. zn. III. ÚS 667/02 ve věci ústavní stížnosti Ing. V. L. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 19. 6. 2002 sp. zn. 28 Ca 147/2001, jímž byla zamítnuta stěžovatelova žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu z 25. 1. 2001 č. j. FŘ-45/11/01, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru č. 1000000171 Finančního úřadu pro Prahu 10 z 28. 3. 2000 č. j. 85238/00/010915/5816, kterým byla stěžovateli dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob.

Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. června 2002 sp. zn. 28 Ca 147/2001, rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 25. ledna 2001 č. j. FŘ-45/11/01 a dodatečný platební výměr č. 1000000171 Finančního úřadu pro Prahu 10 ze dne 28. března 2000 č. j. 85238/00/010915/5816 se zrušují.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas [§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon“)] a i jinak co do formálních požadavků v souladu se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zákona], brojil stěžovatel ve své daňové věci proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2002 (28 Ca 147/2001-38) a jemu předcházejícím daňovým rozhodnutím (rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 25. 1. 2001 - FŘ-45/11/01 a dodatečnému platebnímu výměru č. 1000000171 Finančního úřadu pro Prahu 10 ze dne 28. 3. 2000 - 85238/00/010915/5816) a tvrdil, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu a spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a na zákonný postup orgánů státní moci podle čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) a čl. 2 odst. 2 Listiny. Je přesvědčen, že k porušení ústavních práv došlo tím, že v jeho věci bylo fakticky konstituováno dvojí zdanění téhož příjmu 700 000 Kč, který v roce 1997 získal od společnosti P., spol. s r. o., kde byl jedním ze dvou společníků.

Stěžovatel uvedl, že správní žalobou se u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání zákonnosti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 25. 1. 2001 (FŘ-45/11/01), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 10 ze dne 28. 3. 2000 (85238/00/010915/5816) na základ daně, daň a ztrátu z příjmů fyzických osob za rok 1997. Tímto dodatečným platebním výměrem mu byla dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob ve výši

Nahrávám...
Nahrávám...