dnes je 19.4.2024

Input:

Nález 4/2006 SbNU, sv. 40, K oznamování usnesení v trestním řízení; K chybnému zamítnutí stížnosti jako opožděně podané v trestním řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 40, nález č. 4

III. ÚS 457/05

K oznamování usnesení v trestním řízení
K chybnému zamítnutí stížnosti jako opožděně podané v trestním řízení

Lhůta k podání stížnosti proti usnesení, jímž bylo v trestním řízení rozhodnuto o opravném prostředku, běží až od doručení opisu usnesení, nikoliv od jeho vyhlášení.

Ustanovení § 137 odst. 1 věta druhá trestního řádu určuje dvě disjunktní formy oznamování usnesení - buď vyhlášením usnesení v přítomnosti dotčené osoby, anebo doručením opisu usnesení. Pokud je stěžovateli nutno ve smyslu § 137 odst. 4 trestního řádu doručit opis usnesení obvodního soudu, pak jeho přítomnost při vyhlášení citovaného usnesení nezaložila účinky oznámení, které nastalo až doručením opisu usnesení. Opačný závěr by nutil oprávněnou osobu podat stížnost proti usnesení, aniž by se mohla seznámit s jeho písemným vyhotovením, a povinnost doručit opis usnesení by se pak jevila jako samoúčelná; takový závěr je proto zjevně nesprávný a absurdní.

Pokud stížnost proti rozhodnutí o opravném prostředku byla soudem nesprávně zamítnuta jako opožděně podaná, dochází tím k porušení stěžovatelova práva na soudní ochranu a na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy - ze dne 5. ledna 2006 sp.zn. III. ÚS 457/05 ve věci ústavní stížnosti R. M. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. srpna 2005 sp. zn. 6 To 333/2005, jímž byla jako opožděně podaná zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení, kterým byl zamítnut jeho návrh na obnovu řízení.

Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. srpna 2005 sp. zn. 6 To 333/2005 se zrušuje.

Odůvodnění

I.

Včas a řádně podanou ústavní stížností co do náležitostí stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“) se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze blíže označeného ve výroku nálezu, neboť jím mělo být porušeno stěžovatelovo právo na spravedlivý proces garantované v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“).

Z obsahu ústavní stížnosti a spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp.zn. 0 Nt 504/2005 Ústavní soud zjistil:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. června 2001 sp. zn. 8 T 103/2000 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. října 2001 sp. zn. 5 To 414/2001 byl stěžovatel uznán vinným trestnými činy útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a) trestního zákona (dále jen „tr. zák.“) a výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr.zák. a byl mu uložen úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin.

Stěžovatel podal návrh na obnovu řízení, který byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. května 2005 sp. zn. 0 Nt 504/2005 zamítnut jako nedůvodný podle § 238 písm. d) trestního řádu (dále jen „tr. ř.“). Stížnost stěžovatele proti tomuto usnesení byla

Nahrávám...
Nahrávám...