dnes je 5.12.2022

Input:

Nález 59/1999 SbNU, sv. 14, K právu na soudní ochranu; K právu na spravedlivý proces

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 14, nález č. 59

III. ÚS 261/98

K právu na soudní ochranu
K právu na spravedlivý proces

Jakkoli dokazování ve věci se může jevit jako „obtížné a problematické“, nelze pro obtíže s dokazováním spojené orgány veřejné moci a zejména obecný soud vyvázat ze zákonné a ústavní povinnosti zajistit spravedlivou ochranu práv a oprávněných zájmů účastníků řízení [§ 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“)] a stanoveným postupem poskytovat ochranu právům [čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod].

V řízení podle části páté hlavy třetí o.s.ř., v jehož režimu bylo rozhodnutí vydáno, se přiměřeně užije ustanovení hlavy druhé, když v posuzované věci zákonem stanovená výjimka (§ 250l odst. 2, § 250a o.s.ř.) nepřipadá v úvahu (§ 250l odst. 1, 2 o.s.ř.); jestliže skutková zjištění správního rozhodnutí přezkoumávaného soudem jsou nedostačující k posouzení věci, je ex lege procesní povinností soudu takové rozhodnutí zrušit (§ 250j odst. 2 al. 1 o.s.ř.). Nesplnění této povinnosti je podle přesvědčení Ústavního soudu porušením nejen zákona, ale současně je též vážným porušením ústavních zásad.

Procesní čistota v řízení před orgány veřejné moci, najmě pak v řízení před soudy, je nejen zákonným, ale současně také ústavním principem, jehož postuláty nelze přehlížet nebo obcházet, zejména jestliže obecné soudy ve správním soudnictví nerozhodují v plné jurisdikci.

Zákonem stanovená povinnost orgánů veřejné moci zjistit správně a v dostatečném rozsahu skutkový stav jimi rozhodované věci - bez ohledu na její případnou obtížnost - představuje nenjen jednu ze základních podmínek pro zákonu odpovídající rozhodnutí (§ 153 odst. 1, § 157 odst. 2 o. s. ř.), ale je také jedním ze základních znaků ústavně stanoveného postupu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a ochrany práv (čl. 90 Ústavy); splnění takto uložených povinností je namístě obzvlášť zdůraznit v rozhodovací činnosti obecných soudů, jimž, z důvodů dostatečně zřejmých, byla svěřena pravomoc kontroly rozhodnutí vydaných správními orgány. Proto také přílišná formálnost nebo povrchnost důkazního řízení a v soudní jurisdokci vůbec je v rozporu s ústavními proncipy právního a demokratického státu, založeného na úctě k právům a svobodám člověka a občana (čl. 1 Ústavy) a důsledně je také neslučitelná s ústavně stanovenými zásadami soudního rozhodování (čl. 90 a 95 odst. 1 Ústavy)

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 22. dubna 1999 sp. zn. III. ÚS 261/98 ve věci ústavní stížnosti A. R. a P. R. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 1997 sp. zn. 22 Ca 181/97 a rozhodnutí Okresního úřadu, okresního pozemkového úřadu v Karviné, ze dne 3. 3. 1997 čj. PÚ 419/R-17/96-Ch-F o nevydání nemovitostí.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 1997 sp. zn. 22 Ca 181/97 a rozhodnutí Okresního úřadu, okresního pozemkového úřadu v Karviné, ze dne 3. 3. 1997 čj. PÚ 419/R-17/96-Ch-F se zrušují.

II. Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas [§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.,o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)] a

Nahrávám...
Nahrávám...