dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 6/2002 SbNU, sv. 25, K soudnímu přezkoumávání rozhodnutí správních (finančních) orgánů; K zásadám daňového řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 25, nález č. 6

I. ÚS 54/01

K soudnímu přezkoumávání rozhodnutí správních (finančních) orgánů
K zásadám daňového řízení

V zásadě nelze spatřovat porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod v tom, že soud nevyhoví všem důkazním návrhům účastníků, neboť jen soudu přísluší rozhodnout, které z navržených důkazů provede a které nikoliv (§ 120 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu). To však platí pouze potud, pokud lze na skutkový stav v dané věci bezpečně usoudit (srov. sp. zn. III. ÚS 150/93, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 2. Vydání 1. C. H. Beck 1995, str. 87).

Ústavní soud dovozuje, že nelze - i v zájmu zachování principu rovnosti zbraní - upřít účastníkovi řízení možnost klást při místním šetření (nebo posléze v rámci daňové kontroly) svědku otázky, a to navíc za situace, kdy účastník ani nebyl s protokolem o výslechu tohoto svědka seznámen. Podle názoru Ústavního soudu tedy nestačí, byl-li výslech svědka proveden jen při místním šetření, u něhož účastník nebyl přítomen a svědkovi otázky klást nemohl. Ústavní soud se nedomnívá, že výslech svědka nebyl výslechem svědka při místním šetření v průběhu daňové kontroly, neboť místní šetření probíhá v rámci daňového řízení (§ 15 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) a k daňové kontrole může dojít v návaznosti na místní šetření. V opačném případě by byl výslech svědka - z hlediska hodnocení důkazních prostředků - procesněprávně zřejmě nekvalifikovatelný.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 15. ledna 2002 sp. zn. I. ÚS 54/01 ve věci ústavní stížnosti J. G. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 31. 10. 2000 sp. zn. 22 Ca 75/2000, jímž byla zamítnuta stěžovatelova žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze 17. 11. 1999 č. j. FŘ7000/110/99/Vá ve věci daně z příjmů fyzických osob.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2000 č. j. 22 Ca 75/2000-15 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Finanční úřad v Kopřivnici (dále jen „správce daně“) rozhodnutím ze dne 18. 6. 1997 č. j. 31549/97/376920/5050, dodatečným platebním výměrem č. 970000481, (dále jen „DPV“) poplatníkovi J. G. (dále jen „stěžovatel“) podle § 46 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ZSDP“) za zdaňovací období 1994 dodatečně - na základě zprávy o daňové kontrole ze dne 10. 6. 1997 č. j. 30657/97/376930/4389 - stanovil základ daně ve výši 1 476 021,50 Kč a vyměřil daň ve výši 541 440 Kč.

Finanční ředitelství v Ostravě rozhodnutím ze dne 17. 11. 1999 č. j. FŘ7000/110/99/Vá podle § 50 odst. 6 ZSDP a podle § 23 odst. 3 a § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „DPFO“) DPV vydaný správcem daně změnilo tak, že dodatečně stanovilo základ daně z částky 1 476 021,50 Kč na částku 1 310 628,95 Kč a dodatečně stanovilo daň z částky 541 440 na částku 459 160 Kč. Finanční ředitelství v odůvodnění svého rozhodnutí mimo jiné uvedlo, že jako protihodnotu za splátku úvěru - poskytnutého Komerční bankou ve V. M. firmě Š. - ve výši 2 000 000 Kč

Nahrávám...
Nahrávám...