dnes je 28.11.2022

Input:

Nález 6/2005 SbNU, sv. 36, K posuzování nestrannosti soudu a podjatosti soudce; K odnětí věci příslušnému soudu a jejímu přikázání jinému soudu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 36, nález č. 6

III. ÚS 441/04

K posuzování nestrannosti soudu a podjatosti soudce
K odnětí věci příslušnému soudu a jejímu přikázání jinému soudu

Obecnou podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti vyplývá závěr, že zákon má na mysli zejména procesní prostředky proti meritorním rozhodnutím, a nikoli proti dílčím procesním, by samostatně pravomocným rozhodnutím. Výjimečně lze napadat i rozhodnutí, která jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele a která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo (např. rozhodnutí o stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby). V takovém případě Ústavní soud nepovažuje ústavní stížnost za předčasnou a připustí ji k meritornímu projednání. Nemůže však být stěžovateli na újmu, pokud ústavní stížnost s ohledem na její subsidiární charakter v tomto okamžiku neuplatní a s ústavněprávní argumentací počká až na ústavní stížnost podanou proti rozhodnutí o posledním opravném prostředku ve věci samé. Tak by tomu mohlo být pouze tehdy, kdyby otázka, o níž bylo rozhodnuto v relativně samostatné fázi řízení, nemohla být v dalším průběhu řízení znovu posouzena (např. uvalení vazby), a tedy ani nastolena v ústavní stížnosti proti poslednímu rozhodnutí ve věci samé.

Pokud o návrhu stěžovatele na odnětí a přikázání věci podle § 25 trestního řádu nebylo jednoznačně procesně rozhodnuto za situace, kdy stěžovatel tento návrh podložil závažnými důvody způsobilými zpochybnit nestrannost soudců obvodního soudu, nebyl dodržen zákonem stanovený postup podle čl. 36 odst. 1 Listiny, tj. postup stanovený trestním řádem, což ve svém důsledku vedlo též k porušení tohoto článku z důvodu, že nebyla jednoznačně odstraněna odůvodněná pochybnost o nestrannosti soudu, a dále k porušení čl. 38 odst. 1 Listiny, neboť nebyla jednoznačně vyřešena otázka zákonného soudce. Nestrannost soudu má dva aspekty: nestačí, že se soudce subjektivně necítí být podjatý ve vztahu k účastníkům či věci, ale i objektivně nahlíženo musí být vyloučeny oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti.

Je-li podána obžaloba pro trestný čin útoku na veřejného činitele k soudu, kde působí soudce, který měl být tímto trestným činem poškozen, jsou dány důležité důvody k tomu, aby věc byla příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu. Toto pravidlo je třeba vztáhnout i na případ, kdy je poškozeným přísedící soudce.

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Jana Musila a JUDr. Pavla Rychetského - ze dne 12. ledna 2005 sp. zn. III. ÚS 441/04 ve věci ústavní stížnosti R. M. proti usnesení Městského soudu v Praze z 30. 4. 2004 sp. zn. 8 To 220/2004 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 z 18. 3. 2004 sp. zn. 43 Nt 6207/2002 o zamítnutí stěžovatelova návrhu na povolení obnovy řízení v trestní věci.

Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 8 To 220/2004 ze dne 30. dubna 2004 a

Nahrávám...
Nahrávám...