dnes je 6.7.2022

Input:

Nález 6/2006 SbNU, sv. 40, Ke lhůtě pro přípravu na jednání podle § 115 odst. 2 občanského soudního řádu; K odročení nařízeného jednání

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 40, nález č. 6

I. ÚS 207/05

Ke lhůtě pro přípravu na jednání podle § 115 odst. 2 občanského soudního řádu
K odročení nařízeného jednání

Pokud soud poskytl účastníkům lhůtu k přípravě na jednání v souladu s § 115 odst. 2 občanského soudního řádu a posléze odročil jednání na následující den, o čemž byl účastník vyrozuměn dva dny před uplynutím takové lhůty, nejedná se o zkrácení lhůty na přípravu k jednání. Je věcí stěžovatele a jeho právního zástupce, že se na jednání soudu, o němž byli vyrozuměni, nedostavili, či nesdělili soudu, že nejsou schopni se odročeného jednání zúčastnit. Proto Ústavní soud neshledal důvodnou ani námitku stěžovatele, že případné poučení soudu ve smyslu § 119a občanského soudního řádu, učiněné v jeho nepřítomnosti, vůči němu nemohlo mít právní účinky.

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů - ze dne 10. ledna 2006 sp. zn. I. ÚS 207/05 ve věci ústavní stížnosti P. H. proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 10. 6. 2004 č. j. 16 C 21/2004-33 a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 1. 2005 č. j. 57 Co 435/2004-55, kterými bylo stěžovateli uloženo zaplatit vedlejšímu účastníkovi řízení 7 785 Kč s příslušenstvím.

Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 7. 4. 2005, která po formální stránce splňuje náležitosti požadované zákonem č.182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Současně podal stěžovatel také návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Svou ústavní stížnost opírá stěžovatel o následující důvody:

Stěžovatel má za to, že mu v řízení před soudy bylo odňato právo, aby byla věc projednána v jeho přítomnosti, což bylo zapříčiněno doručením předvolání k jednání soudu prvního stupně s minimálním časovým předstihem. Stěžovatel byl dle svého tvrzení předvolán k jednání soudu na den 9. 6. 2004, k tomuto jednání se řádně omluvil, vyrozumění o odročení jednání na den 10. 6. 2004 převzal právní zástupce stěžovatele ke konci pracovní doby dne 8. 6. 2004, kdy již s ohledem na celodenní jednání následujícího dne i dne 10. 6. 2004 nebylo v jeho možnostech stěžovatele zastoupit či zajistit substituci. Stěžovatel s účastí na jednání bez přítomnosti právního zástupce nesouhlasil a předpokládal, že bude k jednání znovu včas a řádně obeslán. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že při změně termínu jednání nové obeslání prodlužuje či zkracuje lhůtu k přípravě na jednání běžící ode dne doručení původní obsílky k jednání, nýbrž má za to, že nová obsílka znamená vždy novou lhůtu pro přípravu na jednání. Stěžovatel dále namítá, že se odvolací soud odmítl zabývat upomínkou vedlejšího účastníka ze dne 14. 11. 2001, ačkoli stěžovatel nebyl před skončením jednání Okresním soudem v Bruntále poučen dle § 119a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a případné poučení v jeho nepřítomnosti vůči němu právní účinky mít

Nahrávám...
Nahrávám...