dnes je 6.7.2022

Input:

Nález 65/2002 SbNU, sv. 26, K rovnosti účastníků řízení; K rozhodování soudu o odvolání proti zastavení řízení podle § 111 odst. 3 občanského soudního řádu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 26, nález č. 65

II. ÚS 19/02

K rovnosti účastníků řízení
K rozhodování soudu o odvolání proti zastavení řízení podle § 111 odst. 3 občanského soudního řádu

Odvolací soud nemůže rozhodnout o odvolání proti zastavení řízení podle § 111 odst. 3 občanského soudního řádu, aniž by předtím dal možnost druhé straně se k tomuto odvolání vyjádřit, existují-li důvodné pochybnosti o tom, zda byl návrh na pokračování řízení podle uvedeného ustanovení podán včas.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 4. června 2002 sp. zn. II. ÚS 19/02 ve věci ústavní stížnosti S. n. proti usnesení Městského soudu v Praze z 31. 8. 2001 sp. zn. 20 Co 265/2001, jímž bylo zrušeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze 30. 5. 2001 sp. zn. 23 C 74/97, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě České republiky - Ministerstva financí proti stěžovateli na zaplacení částky 3 033 626 Kč s příslušenstvím.

I. Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2001 sp. zn. 20 Co 265/2001 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas [§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“)] a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zákona o Ústavním soudu], napadl navrhovatel (stěžovatel) usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2001 sp. zn. 20 Co 265/2001, neboť má za to, že uvedené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“).

V záhlaví citovaným usnesením Městského soudu v Praze bylo zrušeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 5. 2001 č. j. 23 C 74/97-32 a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení. Zrušeným usnesením soudu prvního stupně bylo zastaveno řízení o žalobě České republiky - Ministerstva financí (tj. vedlejšího účastníka) proti stěžovateli na zaplacení částky 3 033 626 Kč s příslušenstvím, která představuje bezdůvodné obohacení, jež mělo vzniknout stěžovateli na úkor vedlejšího účastníka na základě příjmů z pronájmu nebytových prostor v domě v Praze 1 stěžovatelem. Obvodní soud v uvedeném usnesení konstatoval, že řízení bylo na základě shodného návrhu účastníků řízení přerušeno, a to rozhodnutím odvolacího soudu, které nabylo právní moci dne 22. 9. 1999. Vzhledem k tomu, že soudu nedošel ve lhůtě podle § 111 odst. 3 věty poslední občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) návrh na pokračování řízení (tj. do 22. 9. 2000), soud řízení podle citovaného ustanovení zastavil.

Proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podal vedlejší účastník odvolání, ve kterém namítal, že podáním ze dne 11. 9. 2000 navrhl pokračovat v řízení, o čemž svědčí i následný postup soudu, který výzvou ze dne 13. 4. 2001 vyzval účastníky k označení důkazů k prokázání sporných skutečností. Odvolací soud, aniž by nařizoval jednání, shledal odvolání důvodným, neboť ze spisu zjistil, že vedlejší účastník podáním ze dne 11. 9.

Nahrávám...
Nahrávám...