dnes je 6.7.2022

Input:

Nález 69/2006 SbNU, sv. 40, K rozhodování obecných soudů o náhradě nákladů řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 40, nález č. 69

III. ÚS 450/05

K rozhodování obecných soudů o náhradě nákladů řízení

Skutečnost, že žalovaný nevěděl o podané žalobě v době, kdy pohledávku žalobce tomuto hradil, je z hlediska rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 146 odst. 2 věty druhé občanského soudního řádu zjevně nerozhodná; pokud z tohoto důvodu odmítne soud náhradu nákladů žalobci přiznat, ačkoliv jinak jsou podmínky citovaného ustanovení splněny, postupuje v rozporu s jednoznačným zněním kogentní normy, v důsledku čehož je jeho rozhodování zatíženo prvkem libovůle, a tím je i v rozporu s principy spravedlivého procesu ve smyslu čl.36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy - ze dne 23. března 2006 sp. zn. III. ÚS 450/05 ve věci ústavní stížnosti R. Š. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 6. 2005 sp. zn. 14 Co 399/2005, kterým bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků (stěžovatelka a vedlejší účastník Mgr. J. M.) nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Výrok

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 6. 2005 sp. zn. 14 Co 399/2005 se zrušuje.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 1. 9. 2005 napadla stěžovatelka usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 6. 2005 sp. zn. 14 Co 399/2005, kterým bylo změněno usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 13.5. 2005 č. j. 62 Ro 951/2005-10 [jímž bylo podle § 96 odst. 2 věty první občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) zastaveno řízení o zaplacení částky 105 000 Kč s příslušenstvím a vedlejšímu účastníkovi (jako žalovanému) uloženo zaplatit stěžovatelce (jako žalobkyni) náhradu nákladů řízení ve výši 20 400 Kč] tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to včetně řízení odvolacího. Krajský soud totiž dospěl k závěru, že užití ustanovení § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. není namístě, a své rozhodnutí odůvodnil tak, že vedlejší účastník měl svůj závazek vůči stěžovatelce splnit do 1. 4. 2005 (pátek), stěžovatelka již dne 5. 4. 2005 podala žalobu, o níž se vedlejší účastník dozvěděl až dne 17. 5. 2005, kdy mu byla doručena. Ten přitom požadavek stěžovatelky uspokojil ihned poté, co byl z její strany telefonicky vyzván k úhradě předmětné částky, tj. dne 12. 4. 2005. Vedlejší účastník tedy neplnil svou povinnost v důsledku zahájeného soudního řízení, ale na základě výzvy stěžovatelky. Proto nelze vyvodit, že stěžovatelka vzala svůj návrh zpět pro chování vedlejšího účastníka, jenž v době plnění nebyl o zahájení soudního řízení informován.

V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že krajský soud porušil její právo na spravedlivý proces, neboť nedodržel „stanovený postup“ ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Vychází z toho, že žaloba byla vzata zpět pro chování vedlejšího účastníka, který 8 dnů po podání žaloby uhradil žalovanou částku, přičemž šlo - vzhledem k této skutečnosti - o žalobu důvodnou. Obě podmínky ve smyslu § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., tj. důvodnost návrhu na zahájení řízení a chování žalovaného, byly splněny současně. Existuje tedy

Nahrávám...
Nahrávám...