dnes je 5.7.2022

Input:

Nález 71/2006 SbNU, sv. 40, K právu obviněného nebýt nucen k sebeobvinění uložením pořádkové pokuty za nesplnění povinnosti předložit věc důležitou pro trestní řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 40, nález č. 71

III. ÚS 644/05

K právu obviněného nebýt nucen k sebeobvinění uložením pořádkové pokuty za nesplnění povinnosti předložit věc důležitou pro trestní řízení

Ústavní soud ve své judikatuře odlišil ve vazbě na zásadu zákazu donucování k sebeobvinění relevantní atributy institutů (případně nuceného) vydání věci a odnětí věci, zdůrazňuje to, že při (použití institutu) vydání věci ve spojení s uložením pořádkové pokuty se vyžaduje po obviněném nepřípustně volní aktivní činnost, jíž je nepochybně k naplnění obsahu pojmu sebeobvinění zapotřebí, přičemž naproti tomu u odnětí věci se jedná evidentně o úkon, který obviněný pouze (za zákonem stanoveným podmínek) snáší, resp. je povinen strpět.

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy - ze dne 23. března 2006 sp. zn. III. ÚS 644/05 ve věci ústavní stížnosti J. H. proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Blansku ze dne 29. září 2005 č. j. ZT 311/2005-33 a usnesení Policie České republiky, Okresního ředitelství, Služby kriminální policie a vyšetřování, oddělení obecné kriminality, Blansko, ze dne 18. srpna 2005 ČTS: ORBK-361/OOK-2005, jimiž byla uložena stěžovateli jako obviněnému pořádková pokuta.

Výrok

Usnesení Okresního státního zastupitelství v Blansku ze dne 29.září 2005 č. j. ZT 311/2005-33 a usnesení Policie České republiky, Okresního ředitelství, Služby kriminální policie a vyšetřování, oddělení obecné kriminality, Blansko, ze dne 18. srpna 2005 ČTS: ORBK-361/OOK-2005 se zrušují.

Odůvodnění

I.

Vymezení předmětu ústavní stížnosti, ústavněprávní argumentace a vyjádření účastníků řízení

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení s tvrzením, že se jimi cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech, zakotvených v čl. 37 odst. 1, čl. 40 odst. 2, 3, 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), čl. 6 odst. 2, odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 14 odst. 2, odst. 3 písm. g) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen „Mezinárodní pakt“), přičemž současně namítal porušení čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 1 a 90 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“).

Jak se podává z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh, napadeným usnesením policejního orgánu byla stěžovateli uložena pořádková pokuta ve výši 15 000 Kč, a to poté, co byl, v rámci trestního stíhání proti němu vedeného pro obvinění z trestného činu útoku na státní orgán dle § 154 odst. 2 trestního zákona, se současným poučením o možnosti odnětí věci a uložení pořádkové pokuty (§ 78 odst. 1, § 66 odst. 1 trestního řádu), vyzván k vydání přesně označených věcí, kvalifikovaných jako důležité pro předmětné trestní řízení. Stížnost stěžovatele směřující do tohoto rozhodnutí státní zástupce následně shora uvedeným usnesením jako nedůvodnou zamítl, když v

Nahrávám...
Nahrávám...