dnes je 28.11.2022

Input:

Nález 72/2005 SbNU, sv. 37, K aplikaci Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení; K závaznosti rozhodnutí Ústavního soudu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 37, nález č. 72

IV. ÚS 158/04

K aplikaci Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení
K závaznosti rozhodnutí Ústavního soudu

Princip platný v kasačním řízení, podle kterého zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí (§ 110 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní), nemá své pokračování v řízení před Ústavním soudem. Stanovisko krajského soudu, který v řízení před Ústavním soudem podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, podává ve smyslu § 42 odst. 4 tohoto zákona vyjádření k ústavní stížnosti jako účastník řízení, nemusí proto nutně být v souladu s právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v kasačním řízení podle části třetí hlavy III dílu 1 soudního řádu správního.

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu JUDr. Michaely Židlické a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Elišky Wagnerové - ze dne 4. dubna 2005 sp. zn. IV. ÚS 158/04 ve věci ústavní stížnosti V. H. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 3. 2004 č. j. 17 Cad 18/2004-96, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze, jímž byla zamítnuta stěžovatelčina žádost o změnu výše dílčího předčasného starobního důchodu.

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 3. 2004 č. j. 17 Cad 18/2004-96 se zrušuje.

Odůvodnění

I.

Včas podanou ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 5. 5. 2004 a i v ostatním splňovala podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), napadla stěžovatelka v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Plzni. Navrhla, aby Ústavní soud napadený rozsudek zrušil.

II.

Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Krajského soudu v Plzni sp. zn. 17 Cad 18/2004, z něhož zjistil následující: Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 3. 4. 2002 č. j. 455 704 425 byla stěžovatelce zamítnuta žádost o přiznání „dorovnání důchodu“ k úhrnu českého dílčího důchodu a slovenského starobního důchodu. Stěžovatelka napadla toto rozhodnutí správní žalobou; Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 30. 6. 2003 č. j. 17 Ca 110/2002-52 napadené rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení zrušil a věc vrátil České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení. Na základě kasační stížnosti České správy sociálního zabezpečení následně Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 15. 1. 2004 č. j. 2 Ads 68/2003-84 zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni č. j. 17 Ca 110/2002-52 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění Nejvyšší správní soud vyslovil právní názor, že nárok žalobkyně (stěžovatelky) je třeba posuzovat se zřetelem na Smlouvu mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení, vyhlášenou pod č. 228/1993 Sb. (dále též jen „Smlouva“). Z ní vyplývá, že se doby zabezpečení získané přede

Nahrávám...
Nahrávám...