dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 75/2006 SbNU, sv. 40, K podmínkám vydání rozsudku pro uznání

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 40, nález č. 75

III. ÚS 454/04

K podmínkám vydání rozsudku pro uznání

Rozsudek pro uznání je institutem formální povahy, který podstatně redukuje možnost uplatnění procesních práv žalovaného, a jeho použití je proto vázáno na řádné a prokazatelné naplnění podmínek uvedených v § 153a občanského soudního řádu. Mezi tyto podmínky náleží především existence nezpochybnitelného projevu vůle spočívajícího v uznání nároku žalobce žalovaným. Pokud jsou o existenci takového projevu vůle důvodné pochybnosti a obecný soud přesto rozsudek pro uznání vydá, jde o postup, který je v rozporu s ústavně zaručeným právem na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy - ze dne 30. března 2006 sp. zn. III. ÚS 454/04 ve věci ústavní stížnosti Odborového svazu K., ZO M. J., a. s., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2004 sp. zn. 33 Odo 61/2004, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. října 2003 sp. zn. 6 Co 1636/2003 a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. dubna 2003 sp. zn. 16C 83/2000, jimiž byla k žalobě vedlejšího účastníka R. Č. uložena stěžovatelce povinnost zaplatit částku 172 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu.

Výrok

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. května 2004 sp. zn. 33Odo 61/2004, rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. října 2003 sp. zn. 6 Co 1636/2003 a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. dubna 2003 sp. zn. 16 C 83/2000 se zrušují.

Odůvodnění

I.

Včas podanou ústavní stížností, která i jinak byla podána v intencích zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), brojila stěžovatelka proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2004 (33 Odo 61/2004-263), rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. října 2003 (6Co 1636/2003-233) a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. dubna 2003 (16 C 83/2000-210) a tvrdila, že tato rozhodnutí jsou v rozporu s principy řádného a spravedlivého procesu (čl.36 a násl. Listiny základních práv a svobod a čl. 1 a 90 Ústavy České republiky).

V ústavní stížnosti stěžovatelka (vystupovala v právním postavení žalované v řízení před obecnými soudy) uvádí, že obecné soudy jí odepřely právo na soudní ochranu tím, že vydaly rozsudek pro uznání na základě listiny, která byla zfalšovaná a kterou stěžovatelka obecným soudům sama nepředložila. Tuto svoji stěžejní námitku vznesla stěžovatelka v řízení před obecnými soudy, nesouhlasí však, jak jimi byla posouzena, a polemizuje s právními závěry obecných soudů stran splnění podmínek pro vydání rozsudku pro uznání. Uvádí, že právní závěry obecných soudů jsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními. V této souvislosti stěžovatelka poukázala na nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 401/98 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 13, nález č. 3) a sp. zn. III. ÚS 84/94 (uveřejněn tamtéž, svazek 3, nález č. 34). Obecné soudy pominuly skutečnost, že předmětnou

Nahrávám...
Nahrávám...