dnes je 16.8.2022

Input:

Nález 78/2001 SbNU, sv. 22, K rozsahu a změně vzájemné vyživovací povinnosti manželů; K odmítnutí provést navrhované důkazy; K rovnosti účastníků řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 22, nález č. 78

IV. ÚS 376/2000

K rozsahu a změně vzájemné vyživovací povinnosti manželů
K odmítnutí provést navrhované důkazy
K rovnosti účastníků řízení

Odmítnutí provedení účastníkem řízení navrhovaných důkazů, jež mohou vést ke zjištění skutkového stavu věci požadovaného ustanoveními hmotného práva, je porušením práva na spravedlivý proces.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 23. května 2001 sp. zn. IV. ÚS 376/2000 ve věci ústavní stížnosti D. Š. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 19. 4. 2000 sp. zn. 17 Co 50/2000, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Náchodě z 18. 11. 1999 sp. zn. 8 C 98/99, jímž byla zrušena povinnost žalobce platit stěžovatelce výživné.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 17 Co 50/2000 ze dne 19. 4. 2000 a rozsudek Okresního soudu v Náchodě č. j. 8 C 98/99-58 ze dne 18. 11. 1999 se zrušují.

II. Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 4. 2000 sp. zn. 17 Co 50/2000, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 18. 11. 1999 č. j. 8 C 98/99-58, kterým byla zrušena povinnost žalobce platit stěžovatelce výživné v částce 4 000 Kč měsíčně, stěžovatelka uvádí, že v řízení před tímto soudem došlo k porušení jejích ústavních práv a svobod zaručených čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) a dále pak ústavních práv a svobod zaručených čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a porušení jejího zákonného práva na výživné od jejího manžela podle § 91 odst. 1 a 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině.

V důvodech své ústavní stížnosti stěžovatelka v podstatě uvedla, že krajský soud stejně tak jako i okresní soud nerespektovaly v předmětné věci o zrušení vyživovací povinnosti rovné postavení účastníků řízení, neboť tyto soudy nezkoumaly a nehodnotily změnu poměrů na straně žalobce, pouze zkoumaly a hodnotily zlepšení majetkových poměrů na straně stěžovatelky. Přestože stěžovatelka předkládala v řízení řadu důkazů svědčících taktéž o změně poměrů žalobce, soudy je podle jejího tvrzení bez náležitého zkoumání nehodnotily objektivně a dostatečně, zejména pak nehodnotily majetkový prospěch žalobce při provozování jeho podnikatelských aktivit. Dále stěžovatelka namítá, že jí v řízení před okresním a stejně tak i krajským soudem nebyla poskytnuta možnost, aby se mohla vyjádřit ke všem změnám poměrů účastníků řízení a prováděným důkazům, zejména k důkazům vztahujícím se k majetkovým poměrům druhého účastníka řízení, tedy žalobce. Z tohoto, jakož i z dalších důvodů domáhá se stěžovatelka zrušení ústavní stížností napadeného rozsudku.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření Krajského soudu v Hradci Králové, který v něm především odkazuje na to, že ústavní stížnost je ve svém obsahu opakováním důvodů odvolání do rozsudku okresního soudu, a dále odkazuje na odůvodnění svého rozhodnutí s tím, že navrhuje, aby Ústavní soud stížnost zamítl.

Nahrávám...
Nahrávám...