dnes je 22.5.2024

Input:

Nález 79/2007 SbNU, sv.45, K zásadě dvojinstančnosti daňového řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 45, nález č. 79

IV. ÚS 493/06

K zásadě dvojinstančnosti daňového řízení

Z podstaty právního státu vyplývá, že stát jedná vůči osobám podléhajícím jeho moci v souladu s povinnostmi, které sám sobě stanovil. Tyto osoby jsou na základě principu právní jistoty, který je jedním z atributů právního státu, oprávněny očekávat postup vyplývající z procesněprávních předpisů. Může-li se tedy každý dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhat ve stanovených případech svého práva u jiného orgánu, než je nezávislý a nestranný soud, nepodléhá řízení před tímto orgánem libovůli či svévoli.

Zakotvil-li zákonodárce jako jednu ze zásad daňového řízení dvojinstančnost tím, že mimo jiné vyloučil pracovníky odvolacího orgánu z činnosti orgánu prvostupňového, je legitimním očekáváním daňových subjektů nestranné posouzení jejich věci odvolacím orgánem. Případné nerespektování zásady dvojinstančnosti stanovené v zákoně č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, spočívající např. v tom, že odvolací orgán dá v konkrétní věci orgánu prvního stupně pokyn, jak má být rozhodnuto, vedlo by k tomu, že by odvolání nemohlo dosáhnout zákonem sledovaného účelu dvojího posouzení věci ve správním řízení, což by ve svém důsledku podkopávalo důvěru občanů ve veřejnou správu, a tím i v demokratický právní stát samotný.

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické - ze dne 16. května 2007 sp. zn. IV. ÚS 493/06 ve věci ústavní stížnosti ZBIROVIA, a. s., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2006 č. j. 7 Afs 13/2005-116, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 10. 2004 č. j. 58 Ca 33/2003-70, rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni ze dne 21. 1. 2003 č. j. 7249/130/2002, rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni ze dne 30. 1. 2003 č. j. 1074/130/2003, rozhodnutí (platebnímu výměru) Finančního úřadu v Rokycanech ze dne 17. 12. 2001 č. j. 78403/01/150910 a rozhodnutí (platebnímu výměru) Finančního úřadu v Rokycanech ze dne 17. 12. 2001 č. j. 78400/01/150910, vydaných ve věci daně z přidané hodnoty.

Výrok

I. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2006 č. j. 7 Afs 13/2005-116 a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 10. 2004 č.j. 58 Ca 33/2003-70 se zrušují.

II. Co do zbytku se ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění

I.

1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 24. 7. 2006 se stěžovatelka domáhala zrušení shora uvedených rozhodnutí, neboť měla za to, že jimi byla porušena její základní práva a svobody plynoucí z čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 5 a 6, čl. 36 odst. 2 a čl. 38 odst.2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

II.

2. Rozhodnutím Finančního ředitelství v Plzni ze dne 30. 1. 2003 bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Finančního úřadu v Rokycanech ze dne 17. 12. 2001 č. j. 78400/01/150910, kterým byl stěžovatelce stanoven na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen roku 1999 nadměrný odpočet ve výši 396 818 Kč. Rozhodnutím Finančního ředitelství v Plzni ze dne 21. 1. 2003 bylo změněno rozhodnutí

Nahrávám...
Nahrávám...