dnes je 16.8.2022

Input:

Nález 8/2005 SbNU, sv. 36, K rozhodování soudu o nákladech řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 36, nález č. 8

IV. ÚS 1/04

K rozhodování soudu o nákladech řízení

Ústavní soud v otázce náhrady nákladů řízení zdůrazňuje, že i rozhodování o nákladech řízení nesmí být jen mechanickým posuzováním výsledků sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení.

Základem celého pracovněprávního sporu v dané věci bylo určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a v tomto hlavním předmětu sporu byl žalobce zcela úspěšný. Stejně tak dosáhl žalobce plného úspěchu v přiznání nároku na proplacení rozdílu mzdy před převedením a po převedení na jinou práci. Tu skutečnost, že prvoinstanční soud zamítl žalobu o určení neplatnosti převedení žalobce na jinou práci, nelze v daných souvislostech považovat za neúspěch žalobce a už vůbec ne za úspěch žalované strany. K zamítnutí této určovací žaloby totiž došlo pouze pro nedostatek naléhavého právního zájmu na určení práva v situaci, kdy bylo možno žalovat na plnění. Bylo přitom očividné, že pokud by byla shledána existence naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 písm. c) občanského soudního řádu, muselo by být takové určovací žalobě vyhověno, protože z neplatnosti výpovědi z pracovního poměru automaticky vyplývá i neplatnost převedení na jinou práci podle § 37 odst. 2 písm. a) zákoníku práce.

Posuzováno z hlediska materiální spravedlnosti, je třeba hodnotit výsledek sporu tak, že stěžovatel jako žalobce dosáhl po stránce meritorní plného úspěchu ve věci, zatímco strana žalovaná nedosáhla žádného úspěchu.

Pokud soud prvního stupně bez jakékoli opory v zákoně se rozhodl nepřiznat právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků s odůvodněním, že ve sporu dosáhly obě strany částečného úspěchu v přibližně stejném poměru, porušil tímto svým rozhodnutím ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

Nález

Ústavního soudu - III. senátu* složeného z předsedy senátu JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila - ze dne 13. ledna 2005 sp. zn. IV. ÚS 1/04 ve věci ústavní stížnosti J. M. proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 30. 9. 2003 sp. zn. 14 Co 497/2003 a rozsudku Okresního soudu v Rokycanech z 24. 6. 2003 č. j. 3 C 71/99-157, 3 C 72/99 ve výroku o náhradě nákladů řízení.

Výrok

I. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 30. září 2003 sp. zn. 14 Co 497/2003 a rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 24. června 2003 č. j. 3 C 71/99-157, 3 C 72/99, a to ve výrocích o nákladech řízení, byla porušena práva stěžovatele podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy.

II. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. září 2003 sp. zn. 14 Co 497/2003 v části II. a III. výroku a rozsudek Okresního soudu v Rokycanech ze dne 24. června 2003 č. j. 3 C 71/99-157 ve výroku o právu na náhradu nákladů řízení se zrušují.

III. Ve zbytku se ústavní stížnost zamítá.

IV. Stěžovateli se náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem nepřiznává.

Odůvodnění

I.

Stěžovatel napadá usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 9. 2003

Nahrávám...
Nahrávám...