dnes je 6.7.2022

Input:

Nález 81/2006 SbNU, sv. 41, K otázce hodnocení důkazů obecnými soudy

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 41, nález č. 81

IV. ÚS 767/05

K otázce hodnocení důkazů obecnými soudy

Čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod předvídá úpravu účelu omezení osobní svobody zákonem, tj. trestním řádem, při jehož aplikaci soud postupuje v řízení, na jehož konci rozhoduje o vině a trestu obviněného. Při interpretaci a aplikaci základní právo omezujícího zákona je soud povinen postupovat tak, aby minimalizoval zásah do základního práva, a to výběrem (popřípadě výkladem aplikačních podmínek) prostředků, které mají vést k naplnění účelu zákonem sledovaného, tj. v případě trestního řádu především zjištění trestných činů řádným postupem orgánů činných v trestním řízení. V daném případě jde o ustanovení § 2 odst. 5 a 6 trestního řádu, která upravují postup při získávání a zejména při hodnocení důkazů. Jako v případě každého omezení základního práva, tak i v tomto případě je třeba trvat na tom, že musí být z odůvodnění napadeného rozhodnutí řádnost postupu seznatelná, a to ve smyslu zdůvodnění aplikovatelnosti ustanovení trestního řádu, na jejichž základě má být osobní svoboda následně omezena v návaznosti na zjištěný skutkový stav. Proces hodnocení důkazů a jeho výsledek musí šetřit základní zásady trestního řízení.

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 10. dubna 2006 sp. zn. IV. ÚS 767/05 ve věci ústavní stížnosti P. S. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2005 sp. zn. 6 Tdo 1066/2005, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 2005 sp. zn. 8 To 39/2005 a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 2. 2005 č. j. 8 T 9/2004-489, jimiž byl stěžovatel uznán vinným trestnými činy dle § 222 odst. 1 a 3 a § 202 odst.1 trestního zákona.

Výrok

I. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 8. 2005 sp. zn. 6 Tdo 1066/2005 a rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 2005 sp.zn. 8 To 39/2005 bylo porušeno základní právo stěžovatele na osobní svobodu garantované čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Proto se tato rozhodnutí ruší.

III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění

I.

Stěžovatel se ústavní stížností podanou dne 28. 11. 2005 domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí, vydaných ve věci, v níž byl nejprve uznán vinným úmyslným ublížením na zdraví s následkem smrti (§ 221 odst. 1 a 3 trestního zákona), které bylo odvolacím soudem překvalifikováno (při totožném následku) na úmyslné ublížení těžké (§ 222 odst. 1 a 3 trestního zákona). Stěžovatel tvrdil, že vydáním těchto rozhodnutí byla porušena jeho práva garantovaná čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), čl. 1 Ústavy České republiky, jakož i právo na spravedlivý proces garantované čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ústavní stížnost byla podána včas (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon Ústavním soudu“) a splňovala i další formální náležitosti a podmínky projednání předepsané zákonem o Ústavním soudu.

Stěžovatel v ústavní

Nahrávám...
Nahrávám...