dnes je 3.8.2020

Input:

(Ne)oprávněné požadavky zaměstnavatele na soukromý život zaměstnance

27.7.2020, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2020.15.05
(Ne)oprávněné požadavky zaměstnavatele na soukromý život zaměstnance

Mgr. Tomáš Liškutín, JUDr. Kristýna Opletalová

V médiích se objevil případ, kdy se prodavačka knihkupectví na sociální síti velmi nelichotivě vyjádřila o zaučování kolegyně romské národnosti. Podobně nelibě však může zaměstnavatel vnímat situaci, kdy by jeho generální ředitel pod vlivem velkého množství alkoholu nebo jiné omamné látky činil pozdvižení na veřejnosti nebo kdyby se vedoucí úvěrového oddělení banky věnoval drobným krádežím v obchodě (kleptomanii). Zaměstnavatelé v této souvislosti vznáší otázky, zda mohou ovlivnit chování zaměstnanců mimo pracovní dobu, pokud by se jednalo o chování, které by mohlo poškodit dobré jméno zaměstnavatele. Požadavkům zaměstnavatele na soukromý život zaměstnance se proto budeme věnovat v tomto příspěvku.

ÚVOD

Zaměstnavatelé vydávají vnitřní předpisy, směrnice, kodexy, memoranda a další dokumenty, jejichž obsahem bývá více či méně detailní úprava pracovních podmínek. Prostřednictvím těchto dokumentů občas upravují rovněž omezení některých jednání zaměstnanců, která jsou způsobilá poškodit reputaci zaměstnavatele. Dopustí-li se zaměstnanec posléze nežádoucího jednání zakázaného vnitřním předpisem, bývají zaměstnavatelé přesvědčeni o oprávněnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí nebo okamžitým zrušením pracovního poměru z důvodu porušení pracovních povinností. Takový postup však často nebývá správný a může se dokonce obrátit proti samotnému zaměstnavateli. Předně je totiž nutné rozlišovat pracovní povinnosti zaměstnance a požadavky zaměstnavatele pro řádný výkon práce.

Pracovní povinnosti zaměstnance jsou vyjmenovány v zákoníku práce. Jedná se o povinnost konat osobně práce podle pracovní smlouvy a pokynů zaměstnavatele v pracovní době, dodržovat povinnosti vyplývající z pracovního poměru, pracovat řádně, plnit pokyny nadřízených zaměstnanců vydané v souladu s právními předpisy, spolupracovat s ostatními zaměstnanci, využívat pracovní dobu a pracovní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly, dodržovat právní předpisy vztahující se k práci, dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci, pokud s nimi byl zaměstnanec řádně seznámen, řádně hospodařit se svěřenými prostředky, střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele (§ 38 odst. 1 ZP, § 301 ZP). Dále jsou zaměstnanci povinni v prvních 14 kalendářních dnech dočasné pracovní neschopnosti dodržovat stanovený režim dočasně práceneschopného pojištěnce (§ 301a ZP). Další zvláštní povinnosti, především v oblasti organizace a zajištění bezpečnosti práce, se vztahují na vedoucí zaměstnance (§ 302 ZP).

Mezi pracovními povinnostmi zaměstnance vyjmenovanými v zákoníku práce není výslovně uvedena povinnost zachovávat důstojnost povolání i v soukromém životě, a proto pouze na základě zákoníku práce nelze v těchto případech se zaměstnancem zahájit disciplinární řízení, natož s ním z tohoto důvodu jednostranně rozvázat pracovní poměr.  

PRACOVNÍ POVINNOSTI NAD RÁMEC VÝČTU POVINNOSTÍ UVEDENÝCH V ZÁKONÍKU PRÁCE

Nad rámec zákona může zaměstnanci další povinnosti uložit pracovní smlouva, ne však samotný vnitřní předpis (§ 4a odst. 2 ZP). Důvodem je skutečnost, že pracovní smlouva je dvoustranným právním jednáním, přičemž zaměstnanec může pracovní smlouvu svobodně odmítnout, pokud mu v ní uvedené pracovní podmínky nevyhovují. Vnitřní předpis je proti tomu jednostranným právním jednáním zaměstnavatele, jehož platnost a obsah nemá zaměstnanec možnost ovlivnit. Proto zaměstnavatel může zaměstnanci prostřednictvím vnitřního předpisu pouze přiznávat další práva nebo může v pracovním řádu konkretizovat povinnosti zakotvené v zákoně (§ 305 a § 306 ZP), což zaměstnavatelům nepomůže, jelikož povinnost zachovávat důstojnost povolání i v soukromém životě není v zákoníku práce výslovně uvedena. Pokud je povinnost nejednat v soukromém životě způsobem znevažujícím úroveň povolání stanovena pouze ve vnitřním předpisu, není možné splnění této povinnosti po zaměstnanci vymáhat, ani s ním zahájit disciplinární řízení, natož s ním z tohoto důvodu jednostranně rozvázat pracovní poměr.

Zaměstnavatelé by měli pamatovat na to, že pracovní povinnosti nad rámec povinností výslovně vyjmenovaných v zákoníku práce je nutné uvést v pracovní smlouvě a vnitřní předpis je může pouze blíže rozvádět.  

POŽADAVKY ZAMĚSTNAVATELE NA ŘÁDNÝ VÝKON PRÁCE

Další možností, jak stanovit zaměstnanci určitá omezení v rámci jeho soukromého života, je zakotvení těchto omezení formou požadavků zaměstnavatele pro řádný výkon práce. V praxi to znamená stanovení určitých požadavků pro