Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Nemoci a úrazy na pracovišti - odpovědnost zaměstnavatele za škodu

21.5.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2018.12.03
Nemoci a úrazy na pracovišti – odpovědnost zaměstnavatele za škodu

JUDr. Pavla Hloušková

PŘEDPOKLADY VZNIKU POVINNOSTI ZAMĚSTNAVATELE NAHRADIT ŠKODU

Na odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání se podílejí v zásadě tři základní systémy. Jde o nemocenské dávky (náhrada mzdy nebo platu) a invalidní důchody pobírané v souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, které jsou poskytovány ze systému sociálního zabezpečení prostřednictvím České správy sociálního zabezpečení. Zdravotní péče je hrazena ze systému veřejného zdravotního pojištění prostřednictvím zdravotních pojišťoven. Tyto systémy jsou obecné, tj., v podstatě nerozlišující, zda úraz nebo nemoc z povolání vznikly při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, nebo z obecných příčin. Speciálním systémem je poskytování náhrady škody nebo nemajetkové újmy podle zákoníku práce, který je systémem doplňujícím základní dávky příslušející poškozeným z obecných systémů.

Předpokladem vzniku povinnosti zaměstnavatele nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání je:

  • existence pracovního úrazu nebo nemoci z povolání,

  • vznik škody,

  • příčinná souvislost mezi pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a vznikem škody.

Ze samotného principu nároku zaměstnance na náhradu škody a nemajetkové újmy podle zákoníku práce je existence pracovněprávního vztahu. Potencionální povinnost zaměstnavatele počíná dnem vzniku pracovního poměru zaměstnance a končí, až na stanovené výjimky, koncem kalendářního měsíce, v němž zaměstnanec dovršil věk 65 let, nebo do data přiznání starobního důchodu z důchodového pojištění.

O tom, co se podle zákoníku práce rozumí pracovním úrazem a co nemocí z povolání, bylo pojednáno v minulém vydání Zpravodaje. Dalším předpokladem pro povinnost zaměstnavatele poskytovat zaměstnanci náhradu škody nebo nemajetkové újmy, je její vznik. Vedle škody v majetkové sféře se jedná o některé nemajetkové újmy, jako je vytrpění bolesti, omezení schopnosti vykonávat běžné životní úkony a zúžení možnosti uspokojovat životní a společenské potřeby. Poskytování bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění odpovídá pravidlům občanského soužití i pravidlům cítění, které pokládá toto odškodnění za součást spravedlivého vypořádání škody na zdraví.

Další specifičností tohoto druhu náhrady škody je, že obsah náhrady škody je vymezen jednotlivými složkami náhrady škody, které se projevují jako samostatné dílčí nároky. Škoda bývá charakterizována jako majetková újma vyjádřitelná, resp. vyčíslitelná v penězích. Škodu lze obecně dělit na skutečnou škodu, která představuje zmenšení majetku poškozeného, a jinou škodu, resp. ušlý zisk, která v případě škody způsobené úmyslně spočívá v tom, že u poškozeného nedojde k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to s ohledem na pravidelný běh věcí dalo očekávat. S výjimkou případů, kdy je škoda způsobena zaměstnanci úmyslně, se hradí skutečná škoda, kterou představuje náhrada za ztrátu na výdělku, účelně vynaložené náklady spojené s léčením nebo věcná škoda a nemajetková újma, kterou je bolestné a ztížení společenského uplatnění. V případě, kdy dojde z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání ke smrti zaměstnance, pak je skutečnou škodou náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s pohřbem, náhrada nákladů na výživu pozůstalých a náhrada věcné škody, zatímco nemajetkovou újmou je jednorázové odškodnění pozůstalých.

Každý jednotlivý dílčí nárok na náhradu škody může vzniknout, aniž by současně vznikly i další nároky. Je třeba znovu zdůraznit, že zákoník práce jednotlivé dílčí nároky speciálně samostatně upravuje. Dílčí nároky vznikají i v různých dobách, které jsou většinou od sebe rozdílné a podle hmotného práva tedy zcela samostatné, neboť předpoklady jejich vzniku jsou odchylné a také k nim dochází v jinou dobu (R 28/1970).

PŘÍČINNÁ SOUVISLOST MEZI ŠKODOU A PRACOVNÍ ÚRAZEM (NEMOCÍ Z POVOLÁNÍ)

Příčinná souvislost mezi pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a vzniklou škodou nebo nemajetkovou újmou je posledním předpokladem povinnosti zaměstnavatele nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu. O příčinnou souvislost se jedná tehdy, jestliže úraz byl příčinou důležitou, podstatnou a značnou, ale nemusel být příčinou jedinou. Příčinnou souvislost nevylučuje, jak jsme uvedli výše, ani určitá predispozice zaměstnance ke vzniku poškození na zdraví z doby před úrazem, jestliže pracovní výkon byl vyvolávajícím činitelem určitého poškození na zdraví. Ani pro vznik nemoci z povolání není rozhodné, zda měl zaměstnanec zvýšenou dispozici nebo predispozici pro nemoc z povolání, kterou byl postižen. Zaměstnanec nemusí prokazovat příčinnou souvislost mezi škodlivými podmínkami a vznikem nemoci z povolání. Příčinná souvislost mezi úrazovým dějem a poškozením zdraví nemusí být dána vůči všem dílčím nárokům na náhradu škody. Při výkonu práce na pracovišti zaměstnavatele vznikají specifické a komplikované úrazy, kdy se zaměstnavatel musí zabývat otázkou, zda se vůbec o pracovní úraz jedná. V takovém případě musí být vždy prokázáno, zda nastala příčinná souvislost mezi úrazovým dějem a příslušným poškozením zdraví, přičemž, jak bylo uvedeno, stačí, když půjde o jednu z příčin, avšak důležitou, podstatnou a značnou.

Existence příčinné souvislosti má velký význam zejména pro právo zaměstnavatele zprostit se své povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu, ať již zcela nebo zčásti. Tomuto tématu se budeme věnovat podrobněji, neboť je velmi důležité. Znalost o tom, kdy se může zaměstnavatel zprostit zcela nebo i zčásti odpovědnosti, může totiž předejít zbytečnému soudnímu sporu.

ZPROŠTĚNÍ POVINNOSTI NAHRADIT ŠKODU

Důvody pro zproštění zákoník práce taxativně stanoví ve svém ustanovení § 270 ZP. Podle dikce tohoto ustanovení se zaměstnavatel může zprostit povinnosti zcela v případě, prokáže-li, že škoda nebo nemajetková újma vznikla tím, že zaměstnanec svým zaviněním porušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv byl s nimi řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány. Zprostit povinnosti zcela se zaměstnavatel může rovněž v případě, že škoda nebo nemajetková újma vznikla v důsledku opilosti postiženého zaměstnance nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě nebo nemajetkové újmě zabránit. V obou dvou případech musí být uvedené skutečnosti jedinou příčinou škody nebo nemajetkové újmy.

Jednou z podmínek zproštění je tedy zaviněné porušení předpisu nebo pokynu. Zavinění v tomto případě předpokládá minimálně vědomou nedbalost. Nevědomá nedbalost neodůvodňuje zproštění se povinnosti zaměstnavatele k náhradě škody nebo nemajetkové újmy. K vyloučení zaměstnancova zavinění dojde též v situaci, kdy bude zaměstnanec pracovat na příkaz zaměstnavatele, ačkoliv tento příkaz bude v rozporu s bezpečnostními předpisy – zaměstnavatel se v tomto případě své povinnosti zprostit nemůže. Skutečnost, že zaměstnanec, i když je oprávněn odmítnout splnit pokyn, který je v rozporu s právními předpisy, takový pokyn splnil, je pro možnost zaměstnavatele zprostit se povinnosti zcela nerozhodná (R 11/1976).

Zčásti se povinnosti zprostí zaměstnavatel v případě, když prokáže, že zaměstnanec porušil svým zaviněním právní nebo ostatní předpisy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen, a že toto porušení bylo jednou z příčin škody, dále pak v případě, kdy jednou z příčin škody byla opilost postiženého zaměstnance nebo zneužití jiných návykových látek postiženým zaměstnancem, a v případě, kdy zaměstnanci vznikla škoda proto, že si počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ač neporušil právní nebo ostatní předpisy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně a musel si přitom být vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem vědom, že si může přivodit újmu na zdraví. Lehkomyslné jednání lze charakterizovat jako jednání, při kterém si