Skvěle maloval a už jako učedník předstihl svého mistra. Zabýval se architekturou a sochařstvím, hrál na loutnu, studoval fyziku, anatomii, ponořil se do pozorování přírody, svými vynálezy předběhl dobu. Miloval krásu, cestoval, organizoval velkolepé večírky a podle jeho slov "ho nikdy neunavilo být užitečný". Asi víte, o kom je řeč. Když se řekne renesanční osobnost, představíme si nejspíše právě jeho – všestranně nadaného Leonarda da Vinci.
Když mu bylo 30 let a chtěl odejít z Florencie, sepsal možná jeden z prvních profesních životopisů a zaslal jej milánskému vévodovi Ludovicu Sforzovi s nabídkou svých služeb. Ludovicovi bažícímu po moci nabídl hned devět způsobů, jak vyhrát válku. A kdyby jeho zaměstnavatel zatoužil po mírových časech, neopomenul zdůraznit své kvality vynálezce, architekta, inženýra, sochaře a malíře. Leonardo vytvořil svůj životopis v roce 1482 a místo na dvoře milánského vévody získal. Otázkou je, jak by dopadl, kdyby své curriculum vitae poslal k rukám korporátního personalisty či manažera. Možná by takový životopis vyvolal pobavený úsměv a skončil v koši, pokud by jeho pisatel neměl štěstí na renesančního nadřízeného.
Roky strávené ve školních lavicích nás nutí vybrat si, specializaci ostatně preferuje i korporátní svět. Jednoznačný odborný profil vyvolává pocit, že uchazeč má ujasněné své pracovní cíle, za kterými vytrvale směřuje. Dá se počítat s určitou mírou předvídatelnosti a stability, což personalistům může znít jako rajská hudba. Naproti tomu košatý životopis lze sice interpretovat jako portrét člověka širokých zájmů a rozhledu, ale zároveň budí obavy a otázku, jak dlouho setrvá na zvoleném místě. Že jedinec s jednoznačným profilem je pro firmu lepší volbou, je jedním z předsudků, který může vyřadit ze hry velmi kvalitní osobnosti.
A přece – je to dnešní proměnlivá doba, která by mohla dát zelenou lidem ovládajícím víc než jednu dovednost. Jedinou dnešní jistotou je nejistota a nepředvídatelnost. Na druhou stranu červenou těmto všestranným jedincům nastaví mysl řady náborových specialistů. V nejistých časech se stáváme instinktivně konzervativnějšími a máme tendenci hledat jednoznačná řešení. Ovšem jak se již přesvědčila řada firem, taková řešení buď neexistují, anebo přestávají fungovat. Zaměstnanci, kteří byli po celý profesní život úzce specializovaní, jsou možná hodně dobří a při velké píli to dotáhli na špičky v oboru, ale zároveň jsou "slepí" v řadě jiných oblastí. A firmy potřebují i ty druhé, kteří mají multidisciplinární znalosti a jsou schopni podívat se na problém z nadhledu a z řady úhlů.
Sociologové zmiňují tzv. generaci Flux. Na rozdíl od generace X a generace Y nejde o skupinu definovanou demograficky věkem, ale spíše určitou kvalitou vnímání a jednání. V jejich řadách nalezneme jak lidi s mnoha zájmy a touhou věnovat se tvořivým činnostem, tak vzdělance, kteří disponují encyklopedickými znalostmi mnoha oborů, či ty, jejichž předností je propojit vzájemně nesouvisející oblasti. Určitě bychom sem mohli zařadit i Ferdy Mravence, zručné všeuměly, kteří díky svým dovednostem odvádějí kvalitní řemeslné výkony.
Příslušníkem generace Flux se mohou stát lidé v každém věku. Co je spojuje, je tolerance k nestabilitě, pružnost vnímání, ochota učit se a seznamovat s novými trendy a využívat je. Už ze samotného výčtu vyplývá, že jde o kvality připisované spíše mladším ročníkům. Pro lidi nad 50 let, kteří si navykli pracovat v předvídatelnějších podmínkách, doufali, že právě v tomto věku budou na vrcholu své kariéry, je frustrující být pod tlakem neustálých změn a měnících se pravidel. Nicméně nelze vše přičítat na vrub věku. Záleží na osobnostní struktuře a také na ochotě a rozhodnutí. Tréninkových situací připravuje každodenní pracovní život dostatek. Stačí se:
- zaměřit se na "sběr dovedností" a zdokonalovat se i v tom, kde nám neplyne okamžitý zisk, technické a technologické oblasti nevyjímaje. Kývnout i na projekt, který překračuje zaběhanou rutinu a nutí opustit komfortní zónu. Takový postup nás vybaví rozmanitou řadou dovedností a zkušeností, díky nimž budeme lépe připraveni na výzvy budoucnosti – v současném či jiném zaměstnání.
- vyhradit si každý den deseti- i víceminutovku k učení. Udržet krok s informačním vývojem je ohromná výzva, kterou však máme lepší šanci zvládnout, pokud věnujeme byť krátký časový úsek dalšímu vzdělávání.
- nebát se dělat chyby, protože právě strach z vlastní omylnosti je to, co nás drží při zdi. Jedno z pravidel improvizačního divadla, které pracuje nikoliv s daným scénářem, ale s tím, co daný moment přináší, zní: "milujeme chyby". Ne proto, že jsou ukázkou našeho selhání nebo že je budeme opakovat stále znovu a znovu, ale proto, že jsou tím, co nás posouvá dál a rozšiřuje naší bezpečnou, pohodlnou – a trochu zaprášenou komfortní zónu, která se může časem proměnit v osobní vězení.
ALE ONI JSOU JENOM PRŮMĚRNÍ...
Tak může znít nejčastější argument personalistů zdůvodňující, proč renesanční osobnost nepřijmout do svých řad. Nicméně všestrannost ještě nevylučuje podání excelentního výkonu. Kromě špičkových specialistů potřebuje každá firma ty všestranné. Mají totiž řadu předností. Co na nich můžeme oceňovat a obdivovat?
Především schopnost myslet v širších souvislostech. Tam,…
